středa 13. července 2016

John Harding – Florence a Giles | Pohádka nebo horor?

Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy dočetla knihu s pusou otevřenou dokořán a první souvislá myšlenka, která mi vytanula na mysli, bylo: panebože, tohle se nestalo!!!?  A přesně takhle jsem dneska dočetla Florence a Gilese. Této větě bezprostředně předcházel úsek, kdy se mi v hlavě jako správnému „kyberdítěti“ prohánělo jen OMG!!! a WTF!?! A nebylo to kvůli otevřenému konci. Jen jsem prostě nemohla uvěřit tomu, že se vážně stalo tohle a že jsem tak moc naletěla. 

Nová Anglie, rok 1891. Dvanáctiletá Florence a její mladší bratr Giles vyrostli v téměř naprosté izolaci od okolního světa. V útlém věku ztratili rodiče a jejich strýc je chtěl mít pokud možno co nejméně na očích, a tak oba sourozenci žijí ve velkém strašidelném domě na venkově, kde jim společnost dělá jen hrstka sloužících. Kvůli strýčkovým svérázným názorům na vzdělání dívek byla Florence nucena naučit se číst sama a nyní je vášnivou čtenářkou, díky čemuž je opravdu velmi „slovná“. Ke štěstí jí stačí knihy a bratříček Giles, kteroužto idylu ovšem naruší příchod guvernantky slečny Taylorové, na níž je něco podivného a děsivého. Navíc není docela jasné, jak to bylo s neblahým koncem, který potkal předchozí guvernantku…