středa 21. září 2016

Ruta Sepetys – Sůl moře | Dějiny píší vítězové

Rutou Sepetysovou jsem se měla tu čest setkat už dvakrát. Dvakrát mě přesvědčila, že její knihy představují opravdu nezapomenutelné počtení. Takže když jsem Sůl moře otevírala, věděla jsem, že mám očekávat velké věci. A přesto… přesto kniha moje očekávání ještě předčila.

Druhá světová válka skončila v roce 1945 porážkou nacistického Německa – a to je dobře. Spojenecké síly v čele s Británií, USA a Sovětským svazem zahnali nepřítele ze svého území a mnohonásobně mu „vrátili“ utrpení, které Němci za těch šest let způsobili. Vybombardovaná města, potopené lodě, miliony mrtvých. Za Osvětim. Za Lidice. Za Leningrad. Konečně i Němci dostali to, co si zasloužili, a to je dobře. Nebo ne?

Leden 1945. Z přístavu ve Východním Prusku vyplouvají lodě, na nichž před blížící se Rudou armádou prchají tisíce (převážně) německých uprchlíků. Ženy, děti, staří, ranění. Mezi nimi i čtveřice mladých lidí – litevská studentka medicíny Joana, patnáctiletá Polka Emilia, pruský restaurátor Florian a německý námořník Alfred. Každý si stráží nějaké tajemství. Náhoda je svedla dohromady a přivedla je na palubu jedné z největších katastrof, o které se bude ještě dlouho mluvit… nebo ne?