neděle 2. července 2017

Krystal Sutherland – Láska v prachu hvězd | Jen další hvězdička


Vždycky jsem už předem trochu skeptická ke knížkám, které mají v názvu „láska“. To samé platí o knihách, které hned od začátku tvrdí, že nejsou „žádná obyčejná love story“. Protože přiznejme si to, poslední dobou patří ke znakům průměrné love story to, že se prohlašuje za docela neobyčejnou. Takže jsem k Lásce v prachu hvězd přistupovala dvakrát ostražitě.

Henry Page nikdy nebyl zamilovaný. Pak k nim do posledního ročníku nastoupí nová holka. Grace Townová chodí o holi, nosí příliš velké klučičí oblečení a k typickým kráskám má daleko. A přesto, nebo snad právě proto, se Henry poprvé v životě zamiluje. Typická neobyčejná love story může začít. Nebo ne?

Lásku v prachu hvězd jsem četla poměrně dlouho a můj názor na ni se v průběhu četby neustále měnil. Jde totiž o směsici dobrého a originálního s dávno okoukaným. Začněme třeba těmi pozitivy. Předně musím vypíchnout autorčin živý styl. Málokdo umí vystihnout mluvu, chování a svět mladých lidí tak, aby to vyznělo opravdu věrohodně. Krystal Sutherlandové se to podařilo. Pop-kulturními narážkami se to v textu jen hemží a postavy mluví přirozeně „náctiletě“ (v tomhle směru musím pochválit i překladatele). I když mě právě napadlo, že jsem možná už moc stará a třeba by to mladším ročníkům, narozeným v tomto tisíciletí, připadalo jinak? Nevím. Ale za mě dobrý.

Příběhová část se naopak moc velkou originalitou pochlubit nemůže. Postava se záhadnou tragédií v minulosti je v rámci young adult pomalu už archetypální a hlavně v první polovině jsem se nemohla ubránit dojmu, že tohle už jsem někdy četla. Překroč svůj stín, Moře klidu… jistě by se našly i další příklady. Smutné je, že Láska v prachu hvězd vůbec není špatná, a kdyby byla vyšla před několika lety, asi by se mi líbila mnohem víc. Takhle jsem měla pocit, že je to zase to samé v tmavě modré.

Onen zmiňovaný punc neobyčejnosti si kniha vysloužila hlavně kvůli svému závěru, je mi to jasné. A ano, musím souhlasit, že to byl rozhodně tah správným směrem. Nebojte, nehodlám vám ho tu prozradit, ale chtěla jsem ten konec aspoň zmínit, protože ho opravdu oceňuju. Přes to všechno se mi ale Láska v prachu hvězd vepsala do paměti jako další z knížek s hořkosladkým příběhem, které už mě po tolika předchozích prostě nedojímají. Má své klady, má své zápory, ale žádná vybuchující supernova se nekoná. Prostě jenom další hvězdička na nebi, nic víc, nic míň.

Na závěr jenom maličká poznámka k překladu. Už dlouho jsem nenarazila na tak rozporuplný překlad… Na jednu stranu nemohu překladateli upřít stylistické nadání (spousta výrazů se mi opravdu hodně líbila), na druhou stranu jsem neustále narážela na pasáže, kde byl znát přílišný vliv originálu – chtělo by to trochu zapracovat na slovosledu a méně užívat přivlastňovací zájmena. Většinu lidí by to asi nerušilo, ale mě to po třech letech studia překladu neustále vytrhává ze čtení, což je škoda.

Autor/ka: Krystal Sutherland
Originální název: Our Chemical Hearts
Série: není
Datum vydání: USA: 2016 / CZ: 2017
CZ překlad: YOLI, Ondřej Kronich
SK překlad: Ikar, Monika Srnková
Počet stran: 304 v CZ, brožovaná
Cena: 249,-Kč
Moje hodnocení: 60 %
Hodnocení na Goodreads:  3,84 při 5 304 hodnoceních

Žádné komentáře:

Okomentovat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)