středa 20. září 2017

Leigh Bardugo – Šest vran | Žádnej funus, hodně slzí

Na Šest vran jsem se těšila. Hodně. Průměrné hodnocení na Goodreads 4,46. Jedna pochvalná recenze za druhou. Všechno nasvědčovalo tomu, že to bude zážitek, na který ještě dlouho nezapomenu. A to teda byl. Jen trochu jinak, než bych si přála.

Partička šesti kriminálníků dostane nabídku na práci, která z nich může velmi rychle udělat mrtvoly. Třicet milionů kruge je ale třicet milionů kruge, taková suma se neodmítá. A tak vymyslí složitý plán, jak proniknout do přísně střeženého města, aby mohli osvobodit cenného vězně. Každý z šestice má nějaký talent, který jim v tom má pomoct, ale nesou si s sebou mnohem víc – tajemství a břemena minulosti. Podaří se jim uspět v úkolu, který by většina lidí považovala za jistou sebevraždu?

Leigh Bardugo se musí nechat, že se jí podařilo vytvořit skvělý fantasy svět. Vždycky mě baví objevovat, jak něco funguje, jaká jsou pravidla, vztahy mezi postavami a zeměmi... Šest vran se odehrává ve stejném světě jako její první série, Griša. Tu jsem sice nečetla, takže jsem se na začátku trochu ztrácela v tom, co se děje, ale docela rychle jsem se rozkoukala – a to, co jsem viděla, se mi líbilo. V orientaci mezi všemožnými národy pomáhá i krásná mapička, kterou najdete na začátku knihy. Takže pokud se chcete pustit do Šesti vran, Grišu opravdu číst nemusíte.

Šest vran má, jak naznačuje název, šest hlavních hrdinů. Pět z nich jsou zároveň vypravěči. Mám ráda příběhy, které jsou vyprávěny z různých perspektiv, ale musí se to umět, aby všechny postavy nezněly stejně. Leigh Bardugo to naštěstí umí, takže nastávala klasická situace, kdy jsem dočetla kapitolu z pohledu jedné postavy a fakt jsem nechtěla, aby skončila. Ovšem jen do chvíle, kdy jsem se začetla do pohledu další postavy… a tak dál. Snažila jsem se přijít na to, kdo je můj favorit, ale opravdu to nejde. Mám je ráda všechny. Na konci jsem se už hrozně bála, že to někdo nepřežije, a to by byla rána. A to mám tohle napětí ještě vydržet v druhém dílu?

Protože napínavá, to kniha rozhodně je. Mě v zápletkách jen tak něco nepřekvapí, ale Šest vran mě překvapilo hned několikrát. Přestože máte tolik vypravěčů, nikdy si vlastně nemůžete být jistí, kdo koho právě podvádí. Tohle je svět podvodníčků a podfukářů. A když to někdo nepřežije, tak žádnej funus a žádný slzy.

Hrozně ráda bych tuhle recenzi skončila tady, doporučením, ať si všichni Šest vran honem přečtete. Ale bohužel… bohužel musím napsat i to, proč jsem knihu navzdory všem jejím kvalitám četla týden. A tím důvodem je české vydání – které se pyšní černou ořízkou, nádhernou obálkou a neuvěřitelně zkaženým překladem.

Můžu jenom hádat, co přesně se stalo, ale tohle je můj odhad: „překladatelka“ Julie Žemlová dodala do nakladatelství příšerný překlad, který se pak v redakci pokusili co nejvíc zachránit. I přes jejich snahu je překlad místy kostrbatý a neobratný a PLNÝ chyb. Nechci ani vědět, jak vypadal původně. Já ho při čtení neustále „přepisovala“. Můžete si říkat, že je to nemoc z povolání, ale od začátku září jsem už přečetla několik knih a rozhodně se mi to neděje u každé. Některé jsou totiž udělané dobře.

Nahlédla jsem do originálu, takže se s vámi můžu podělit i o pár významových nepřesností:
O: Wylan coughed. Flirting with him might actually be more fun than annoying him, but it was a close call.
P: Wylan zakašlal. Flirtovat s ním bylo vlastně zábavnější, než ho rozčilovat, ale bylo to o hubu.
V jistém kontextu by tento překlad obstál. Ovšem v tomto ne. Zatímco v originálu má postava na mysli, že je těžké rozhodnout se mezi dvěma alternativami (flirtování, rozčilování), překlad navozuje dojem, že je něco (z těchto dvou možností?) o hubu. Explicitněji řečeno tvrdí, že to zvládne, ale jen těsně, a pokud ne, tak mu někdo, řekněme rozbije hubu. Což v originálu rozhodně není.

Další příklad:
O: There was nothing to do except cross their fingers and make a run for it.
P: Nezbývalo jim, než zkřížit prsty pro štěstí a běžet.
Ale no tak… cross one’s fingers znamená samozřejmě držet palce.


A co se týče té stylistické neobratnosti:
P: Nebo protože navzdory zdravému rozumu a všem svým předsevzetím si dovolila k tomu parchantovi z Barrelu něco cítit?
Příklonky (například ono se či si) mají být v přirozeném slovosledu na druhém místě ve větě. A vážně tam je nebo protože navzdory?
Co třeba: Nebo to bylo proto, že si navzdory zdravému rozumu a všem svým předsevzetím dovolila k tomu parchantovi z Barrelu něco cítit?
P: Po chvíli moře přestala ta hra bavit a stáhlo dolů jejich loď v jediném spletenci lan, plachet a naříkajících lidí pod hladinu.
Tohle vypadá jako nedodělaný pokus o opravu. Každopádně, dolů a pod hladinu by rozhodně nemělo být ve větě odděleno hromadou jiných slov – buď je dát obě k sobě, nebo jedno z toho vynechat.

Např.: Po chvíli moře přestala ta hra bavit a v jediném spletenci lan, plachet a naříkajících lidí stáhlo jejich loď dolů (pod hladinu).
O: „What is that?“ asked Nina.
P: „Co to je?“ hlesla Nina sevřeně.
Vážně by mi zajímalo, jak člověk něco říká sevřeně. Když už, tak se sevřeným hrdlem. Tady by ale úplně stačilo hlesla.

P: Kaz věděl, že už si začíná skládat dvě a dvě dohromady.
Správně česky je dávat dvě a dvě dohromady.

O: Jesper hadn’t seen Wylan since they’d fled the Djerholm harbour…
P: Jesper, co vypluli z přístavu v Djerholmu, Wylana neviděl…
Správně česky: Jesper Wylana neviděl, co vypluli z přístavu v Djerholmu…


O přílišném držení se originálu svědčí mimo jiné i zájmena.
nejsem žádný hrdina z pohádky, co…“ 
Na rozdíl od angličtiny není podmět třeba. Lepší překladatel by zvolil: „Nejsem žádný hrdina z pohádky, co…“

Občas „překladatelka“ nepochopitelně přechází ze třetí osoby do první – mám poznamenaný jen jeden příklad, ale určitě jsem to viděla víckrát.

O: He scrambled backwards, nearly landing himself in the water. If she laid hands on him again, he’d lose his mind.
P: Plazil se od ní, až skoro přepadl do vody. Zešílí, jestli se ještě dotkne.
Někdy se text nedrží vlastních řešení. Celou dobu je v textu žádnej funus, žádný slzy, ale na konci najednou žádnej pohřeb, žádný slzy. Stejně tak následující pasáž:

O: “We’re going to use a bunk biscuit, aren’t we?”
“Exactly.”
“I don’t know that word, bunkbiscuit,” said Matthias, running the syllables together.
Nina gave Kaz a sour look. “Neither do I. We’re not as streetwise as you, Dirtyhands.”
[…]
“But a proper thief – like myself – nabs the wallet and puts something else in its place.”
A biscuit?”
Bunk biscuit is just a name. It can be a rock, a bar of soap, even an old roll if it’s the right size.“ […]
Wylan shifted unhappily in his chair. “Duping innocent people isn’t something to be proud of.”
“It is if you do it well. […] We’re going to be the biscuit.”
P: „Použijeme atrapu, je to tak?“
„Přesně tak.“
„Slovo atrapa neznám,“ potýkal se zachmuřeně Matthias s neznámým slovem.
Nina uštědřila Kazovi kyselý pohled. „Ani já ne. Nejsme tak protřelí jako ty, Krkavče.“
[…]
„Zato zloděj skutečně hodný toho jména – jako já – vytáhne peněženku a místo ní tam něco strčí.“
Atrapu?“
Atrapa je přezdívka. Může to být placatý kámen, kostka mýdla nebo klidně stará houska, když je správně velká.“ […]
Wylan se na židli nespokojeně ošíval. „Napálit nevinného není nic, na co by měl být člověk pyšný.“
„Je, když to provedeme dobře. […] My budeme ty sušenky.“

Zatímco v originálu je užito argotického výrazu bunk biscuit, který normální člověk nepochopí (což je smysl argotu), v překladu je zvoleno slovo atrapa, což svůj význam moc neskrývá. Určitě by si s tím šlo pohrát lépe. No, budiž. Ale v tom případě českému čtenáři naprosto nedávají smysl ty sušenky na konci…

Úplně šťastná nejsem ani ohledně řešení Dirtyhands jako Krkavec. Zatímco v originálu dostal Kaz přezdívku jako někdo, kdo se nebojí špinavé práce, kdo se nebojí ušpinit si ruce (a nosí neustále rukavice), v překladu pasáže, kde se tohle vysvětluje, zase trochu vyznějí naprázdno. Nebojí se ušpinit si ruce – a PROTO Krkavec. Jo, to dává smysl. Ještě by se to dalo skousnout, kdyby už v knize nebyly vrány – Kaz nosí hůl s vraní hlavou, vede Vraní klub, ale říká se mu Krkavec?

I kdyby uměla Julie Žemlová překládat, rozhodně neumí pravopis. Vždycky, když si někde přečtu, jak je kniha odfláknutá, že v ní je tolik chyb, bráním korektory a redaktory, protože vím, že se to stane. Většinou to totiž bývá tak deset překlepů. Unavené oči vždycky něco přehlédnou.  Šest vran má 380 stran… takových 30 chyb by bylo ok. Bohužel je tam odhadem přes 210 překlepů, špatné interpunkce a dalších pravopisných chyb. Odhadem proto, že je sice vidím, ale nejsem si jistá, jestli jsem to dobře spočítala. Spíš jich je víc. Hodně z nich určitě vzniklo při pokusu napravit překlad, ale tak třetina jsou dvě neustále se opakující chyby, a nikdo mi nenamluví, že tuhle knihu četl někdo, kdo fakt VÍ, jak je to správně – to není možné.

Pro účely této dlouhé recenze, kterou už stejně nikdo nečtete, si tedy uděláme pravopisné okénko:

Zájmeno ONA se skloňuje takto:
ve čtvrtém pádu je to krátce (Viděl ji – jako viděl tu)
v ostatních dlouze (Viděl jíííí je tedy špatně. Pokud JÍ neviděl pod sukni, do výstřihu nebo do karet.)

V této knize je to naprosto náhodně. Jí místo ji. Ji místo jí. Občas se teda překladatelka trefila, ale myslím, že to byla spíš náhoda. CELKEM 40x ŠPATNĚ.

A teď, jak se píšou správně čárky před spojkou NEŽ. Je to hrozně jednoduché, ale skoro všichni na internetu to dělají špatně. Tak na internetu… ale v knize by to nemuselo být CELKEM 42x ŠPATNĚ.

Čárka se před než PÍŠE tehdy, když odděluje větu:
Petr udělal víc dřepů, než Honza udělal kliků.

Jinak se rozhodně NEPÍŠE:
Petr udělal víc dřepů než Honza.

Infinitiv větu netvoří, čárka se před ním tedy nepíše:
Je lepší umět pravopis než vydat takovýhle paskvil.  

Mimochodem, ve dvou výše vypsaných příkladech je to špatně:
Flirtovat s ním bylo vlastně zábavnější, než ho rozčilovat, ale bylo to o hubu.
Nezbývalo jim, než zkřížit prsty pro štěstí a běžet.

A tím bych tedy skončila. Ta kniha je dobrá, ale česká verze se fakt, fakt nepovedla. Trvalo mi týden, než jsem knihu přečetla (odděluji větu, tedy čárka, no není to jednoduché?), protože mě to neustále tahalo za oči. Žádnej funus, ale spousta slzí. Nevím, kdo je za to zodpovědný, ale tahle verze nikdy neměla opustit redakci a jít do tisku.

Šest vran má zkrátka výtečný potenciál. Tak výtečný, že ho, slovy mé dobré kamarádky, sežral krokodýl.

 Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

Autor/ka: Leigh Bardugo
Originální název: Six of Crows
Série: Six of Crows, 1. díl duologie
Datum vydání: USA: 2015 / CZ: 2017
CZ překlad: Fragment, Julie Žemlová
SK překlad: vyjde u nakladatelství Slovart
Počet stran: 384 v CZ, vázaná
Cena: 369,-Kč
Moje hodnocení: kniha 80 %, česká verze 20 %
Hodnocení na Goodreads:  4,46 při 106 490 hodnoceních

18 komentářů:

  1. Ach ach ach. Jaká škoda, že tenhle článek nevyšel včera. Dneska jsem si byla vybrat knížku za dárkovou poukázku a domů si odnesla právě Šest vran.
    Trochu mám teď chuť z té knížky sundat přebal, vystavit si ho (protože ta obálka se mi vážně moc líbí) a zbytek vyhodit z okna. A pořídit si to v angličtině.
    No nic, co se stalo, stalo se, zkusím to přelouskat. Aspoň teď budu vědět, proč tam jsou ty prapodivné sušenky. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jej. No, ale jestli máš účtenku, tak to ještě můžeš vyměnit?
      Ale myslím, že ti to půjde o něco líp než mně. Já jsem zvyklá překládat a opravovat texty, takže mě to tahá neuvěřitelně, ale "běžný" čtenář se podle mě začte... :/

      Vymazat
  2. Páni, pěkně jsi to rozebrala! A děkuji za to, je zajímavé to takhle vidět. Musím říct, že já jsem si v překladu všimla hlavně toho špatného používání ji/jí, ale to se v překladech objevu tak často, že jsem to s povzdechnutím přešla. Toho s pohřbem jsem si všimla též. No ale... Jak jsem měla jen to reading copy, trochu jsem si myslela, že ty chyby ve finální podobě nebudou. :D Pocitově mi nepřišel ten překlad tak špatný, ale je pravda, že jsem knihu četla relativně rychle, jak jsem ji znala už z angličtiny, proto jsem asi nedávala dostatečný pozor a těch bot (jako zkřížené prsty pro štěstí) jsem si nevšimla. Kdybych ji vzala teď znovu do rukou a prošla to pozorněji, asi bych toho našla víc.
    Každopádně je to škoda, no - spoustě lidí to ten zážitek ze čtení zkazí. A asi se s ještě větším nadšením podívám na slovenský překlad od Luu. A budu doufat, že druhý díl se povede lépe. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě by docela zajímalo, jak moc se liší reading copy od té hotové verze :D Jestli je to stejná verze jako ta "hotová", nebo toho tam bylo ještě víc...
      Já jsem hlavně hodně naladěná na anglickou strukturu věty, protože jsem poslední tři roky překládala, takže mě tahají věty, které se až moc drží originálu. To běžného čtenáře, který není zvyklý přepínat mezi jazyky, tolik netrkne. Ale mělo by to trknout ty, kteří na té knize pracují. Když je překlad špatný, tak těch korektur udělat víc a tak... Nevím, prostě mě to zklamalo a Julie Žemlová je další z překladatelů, jejichž překladů se už radši ani nedotknu :D
      A taky čím víc toho přečteš, tím víc si zvykneš. Nevím, jestli je to objektivně pravda, ale těch posledních 100 stran už mi přišlo lepší, to už byly hlavně překlepy :D
      Jo, děsně Slovákům Luu závidím :D

      Vymazat
    2. Hej, to mě taky. A fakt netuším. To by ses asi musela zeptat ve Fragmentu. :D
      Tak jasně, ti, co na tom pracují, by si těch chyb všimnout určitě měli. Já prostě jakmile mě baví příběh a čtu to jen pro sebe, tak kolikrát nevnímám ty chyby, to se přiznám. Ale zas jak jsem si jednou všimla toho ji/jí, začala jsem to číst pečlivěji a řeknu ti, v tu chvíli jsem byla až frustrovaná, že je to tam tolikrát špatně. :D Takže se tím jinak radši nestresuji. Protože vím, že ta knížka za nepovedený překlad nemůže.
      Ale je pravda, že když jsem četla jen tu anotaci slovenského vydání, hned jsem si říkala, že tohle zní lépe. :D

      Jinak já celkově moc nekritizuji knihu za špatnou korekturu / překlad, nepřijdu si na to dostatečně... povolaná. Ale třeba teď nedávno jsem četla Americké zápisky od Barbory Jiříčkové, kde jsem těch chyb též viděla dost. Jenže kdybych se rýpala ještě v tomhle, tak jako čtenář z té knížky už vůbec nic nemám. Čímž samozřejmě nechci říct, že je špatné, když někdo na ty chyby upozorní. :)

      Vymazat
    3. Myslím, že je fajn, že ti to jde. Kéž bych to taky uměla. Já to mám přesně jako ty s tím ji/jí - jak jsem si toho jednou začala všímat, už to šlo s mým užíváním z kopce. Moc z toho čtení nemám, ale vypnout to nemůžu.
      Ty korektury jsou takové bolavé místo... normálně to taky přecházím, ale tady už toho bylo moc. Někdy i několikrát za stránku. Dělala jsem teď několik korektur oficiálně, a přišlo mi, že v těch knihách toho zdaleka nebylo tolik, jako u Šesti vran ve vydané knize. (A to jsem si ještě začala psát až na straně 60, to mi ještě něco uteklo.) Ale to byly všechno knihy, které dělali fakt dobří překladatelé. Když se člověk nemusí soustředit na opravu stylu a významu, tak si těch chyb všimne spíš.
      A samozřejmě, knížka za povedený překlad nemůže, to jsem se snažila postihnout na začátku recenze. Bohužel, když tu knížku čteš v překladu, tak ti to počtení může pěkně zkazit. Mnohem spíš než nějaká obálka, na které ale lidem z nějakého důvodu záleží víc, když vidíš ty stížnosti :D

      Vymazat
  3. Já knihu naštěstí četla v angličtině a díky všem bohům za to, když to tak sleduji... Já tedy s prací Fragmentu skončila po pouhém nahlédnutí do překladu prvního dílu Griši, kde jsem si hned všimla toho, jak zprasili (když to tak řeknu) terminologii (alespoň mně to tak přišlo).

    A co se týče Šesti vran, tak mě dost naštval samotný přístup nakladatelství, které vydá autorčinu v pořadí druhou sérii, aniž by předtím dovydalo tu první, bez ohledu na to, že tím čtenářům Griši vyspoilerují asi tak milion věcí. A jejich reakce na to byla: "Tak si počkejte, až vydáme celou Grišu, když vám to vadí." :-D
    Očividně chtěli Šest vran vydat hodně brzo, protože v tom cítili prachy (A ta kniha je vážně skvělá, co si budeme povídat - Bardugo autorsky zraje jako víno!), ale jak se říká práce platná...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak Grišu překládala stejná paní, to bude asi stejný případ. Terminologie grišů mi tady nepřišla úplně nejhorší, myslím ty materiálčiky, korporálčiky a větrostrůjce a tak, zní to hezky rusky... Ale nijak moc dopodrobna jsem to neporovnávala.
      A v Šesti vranách nejsou spoilery pro Grišu. Jediné, co tam bylo řečeno, je to, že byla v Ravce občanská válka. To mi jako spoiler nepřijde, nic mi to nezkazilo.

      Vymazat
    2. Nevím, ale minimálně v druhém dílu se vyskytuje pár postav z Griši, které otevřeně diskutují o tom, jak ta občanská válka dopadla, nemluvě o tom, že jejich samotná přítomnost už o něčem svědčí... Pro toho, kdo Grišu nečetl, nebo četl jen ten první díl, to asi je ještě v pohodě - tedy teď - ale až dojde k dalším dílům a na něco z Vran si vzpomene, tak by mu to ten zážitek pokazit mohlo :-D Prostě mi nepřijde logické vydávat knihy, které mají nějakou časovou posloupnost, na přeskáčku.

      Terminologie grišů je celkem v pohodě, víceméně jen přepsali ruské výrazy a nic s tím nedělali (a i když mi to trhá uši, tak chápu i ty smrtiče), ale jiné výrazy mi přišly prostě divné - různé oslovení a tituly, nemůžu si pomoct, zkrátka si s tím překladatelka nedala práci a je to škoda...

      Vymazat
    3. Tak druhý díl ještě nevyšel, tak třeba to do té doby stihnou? :)
      A chápu, taky mi párkrát přišlo, že ta řešení jsou jen ta nejjednodušší cesta, třeba ten Krkavec nebo atrapa výše. A co se týče smrtičů, tak když nad tím přemýšlím, je to zavádějící, protože to naznačuje, že jen zabíjejí, což není pravda. Achjo, prostě achjo.

      Vymazat
  4. Tak to je hustá recenze! Podle mě nejpodnětnější, jakou jsem kdy četla! Díky, díky, díky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju... I když bych byla radši, kdybych ji nemusela psát.

      Vymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vrása jako slovo ale není výmysl. Je to geologický útvar. Musím říct, že Vrása stínu mi na celém tom překladu přišla jako nejmenší problém :)

      Vymazat
    2. aa jsem chtela odpovedet a vymazala jsem to :D Tak ikdyz je to geologicky utvar, proc zrovna pro Shadow Fold :D A je tam toho vic v te Grishe , bohuzel :/

      Vymazat
    3. Možná to bude proto, že fold j v angličtině vrása :) Jestli je to v překladu jako Vrása stínů, tak je to naprosto adekvátní překlad. Čím víc na to koukám, tím víc tam nacházím problémů, ale vrása k nim fakt patřit nebude.

      Vymazat
  6. Já jsem vlastně nikdy tak úplně nepochopila, co za problém lidi s čárkami mají. Jasně, někdy to není tak jasné, ale zrovna "než" je, jak píšeš, jedna z těch jednoduchých věcí. :D

    No, knížku si asi nepřečtu, protože to není můj žánr. A protože bych se asi taky musela rozčilovat. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podle mě spousta lidí ani neví, že má problém :D Prostě nějak píšou a je jim jedno, jestli je to dobře nebo správně.

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)