pátek 17. listopadu 2017

17. 11. 2017 - 7. blogovací narozeniny!

Dneska je den plný sedmiček, letos nějak víc než obvykle. Sedmnáctého října je den, kdy se tady na blogu tradičně objevuje tenhle článek. Založila jsem ho totiž 17. listopadu 2010, což je dneska přesně sedm let. Je jenom určité množství narozeninových článků, které člověk může naplnit větami typu, že bych tehdy nevěřila, že mi to tak dlouho vydrží, a už vůbec ne, k čemu se díky svému blogu dostanu. Doposud neužité věty mi zkrátka došly, přestože ten vděk a nostalgie jsou stále stejné.

Takže 17. října je pro mě každoročně datum, kdy si připomínám nejen Mezinárodní den studentstva a sametovou revoluci, ale prostě důsledky, které může mít jedno malé rozhodnutí, zdánlivě bezvýznamné - jako třeba založit si blog. A taky jak je hezké, že si sem můžu napsat cokoli chci. A doufám, že si to budu připomínat ještě dlouho. Snad i spolu s vámi, moji milí čtenáři!


pondělí 13. listopadu 2017

Amie Kaufman & Jay Kristoff – Gemina | Varování: návykové!

Illuminae byla pecka. Pecka s krásnou obálkou, která mě po dočtení přiměla říct: já chci druhý díl, a hned! Bohužel, člověk ne vždycky dostane to, co chce, ale trpělivost přináší ovoce, takže o více než rok později mi domů přišla velká krabice, v níž seděla jedna tlustá modrá kniha: Gemina.

Gemina začíná chvíli po konci Illuminae. Tentokrát se ale přesuneme do jiné části vesmíru, na skokovou stanici Heimdall. Přesně na tu se uprchlíci z Kerenzy snažili dostat celou první knihu a měli neblahé tušení, proč jim nikdo neodpovídá. To se však nevyplnilo… zatím. Heimdall je stále v jednom kuse a všichni jeho obyvatelé jsou v pořádku – to se má ale brzo změnit, na stanici totiž míří skupina zabijáků Bei Techu, kteří mají za úkol se postarat, že se pasažéři z Hypatie nedostanou ani o krok dál. Bohužel pro ně, dcera velitele stanice, Hanna Donnellyová, se nehodlá vzdát bez boje. A na pomoc jí bude muset stačit její drogový dealer, Nik Malikov, a jeho sestřenka Ella. Namísto oslav Dne Terry je čeká boj o holý život…

středa 8. listopadu 2017

John Green – Turtles All the Way Down | Málo želv, moc bakterií

Kdybyste se mě zeptali, jaké jsem měla letos léto, tak mi naskočí mé záchvaty zoufalství a John a Hank Greenovi. Chtěla jsem něco krátkého na koukání při obědě, a nějak se stalo, že jsem začala na YouTube koukat na stará videa vlogbrothers. A protože jsou bratři Greenovi úžasní (skutečně na to nezapomínají), posléze jsem začala poslouchat i jejich podcast a měla jsem je čím dál tím radši.

Novou knihu Johna Greena, Turtles All the Way Down, jsem proto vyhlížela skutečně s napětím. Po těch letech od TFIOS jsem asi nebyla jediná, kdo byl zvědavý, jak se John popere s další knihou. Její hlavní hrdinkou je šestnáctiletá Aza Holmesová, jejíž život naprosto ovládají její myšlenky – má totiž OCD. To způsobuje, že se nedokáže přestat zaobírat bakteriemi, které žijí v jejím těle. Vtíravé myšlenky versus racionální argumenty, 1:0. A tak stojí Aza před otázkou – když si nemůže vybrat ani své vlastní myšlenky, je vůbec paní svého osudu? Je vůbec skutečná?

pátek 3. listopadu 2017

Říjnové shrnutí | Margaret Atwoodová a depresivní knihy

Říjen se nesl v duchu školy (začátek magistra byla docela fuška!) a práce (nějak se toho sešlo hodně). Vlastně mám pocit, že nebýt toho, že jsem byla nemocná, bych na čtení zdaleka neměla tolik času. A to bych vám tu neměla o čem psát!

Asi nejzajímavější událostí měsíce je návštěva kanadské spisovatelky Margaret Atwoodové. Byla jsem na její autogramiádě a následně i na besedě v Knihovně Václava Havla. Byl to docela zážitek! Margaret Atwoodové je už 78 let, přesto je na svůj věk neuvěřitelně vitální, pohotová a vtipná. Na autogramiádě se zajímala, co že je to zvláštní písmeno uprostřed mého jména (Ž) a jak se vyslovuje, fotila se s malými dětmi a dělala na ně nejrůznější obličeje (jak můžete vidět zde)…