pátek 3. listopadu 2017

Říjnové shrnutí | Margaret Atwoodová a depresivní knihy

Říjen se nesl v duchu školy (začátek magistra byla docela fuška!) a práce (nějak se toho sešlo hodně). Vlastně mám pocit, že nebýt toho, že jsem byla nemocná, bych na čtení zdaleka neměla tolik času. A to bych vám tu neměla o čem psát!

Asi nejzajímavější událostí měsíce je návštěva kanadské spisovatelky Margaret Atwoodové. Byla jsem na její autogramiádě a následně i na besedě v Knihovně Václava Havla. Byl to docela zážitek! Margaret Atwoodové je už 78 let, přesto je na svůj věk neuvěřitelně vitální, pohotová a vtipná. Na autogramiádě se zajímala, co že je to zvláštní písmeno uprostřed mého jména (Ž) a jak se vyslovuje, fotila se s malými dětmi a dělala na ně nejrůznější obličeje (jak můžete vidět zde)…

Na besedě večer nás zase několikrát rozesmála („Příběh služebnice lidé často označují za dystopii… upřímně nevím proč, vždyť mají tři jídla denně, co víc byste chtěli?“), odpovídala na naše dotazy („Jen se nestyďte – odpovím vám na všechno. A když se mi ta otázka nebude líbit, prostě si ji předělám.“) a vyprávěla o svém životě („[Když jsem byla malá] moc knih na čtení nebylo. Nudila jsem se tolik, že jsem četla popisky na balíčcích cereálií. Takhle se mnoho Kanaďanů poprvé setká s francouzštinou.“) a o svých nápadech na psaní („Jak mě Příběh služebnice poprvé napadl? Čtu noviny.“).

Kvůli návštěvě jsem si pořídila její nejznámější knížku Handmaid’s Tale, přeci jen, nedá se spoléhat, že ještě někdy přijede do Prahy, tudíž to byla jediná příležitost, jak získat podpis. A po besedě jsem byla tak nadšená, že jsem si pořídila ještě Kus temnoty, což je knížka z řady Hogarth Shakespeare, která, jak název napovídá, souvisí se Shakespearem – známí autoři si vyberou svou oblíbenou hru a tu pak převedou do moderní doby a prózy. Kus temnoty je převyprávěním Bouře.


Kromě toho jsem si pořídila ještě nejnovější knihu Johna Greena, Turtles All the Way Down. Tenhle víkend na ni přijde řada, těším se na to jak blázen. A ve staré mamčině knihovně jsem objevila Opatství Northanger od Jane Austenové, které jsem si (s dovolením) přivlastnila. Celkem tedy přírůstky celé 4, ehm.

Přečtených knih bylo 12, s čímž jsem docela spokojená. Tři z toho byly korektury/redakce knížek. V angličtině byly 4, z knihovny jsem si vypůjčila 5.

Nejlepší kniha bylo Třináctkrát proto (recenze na blogu). Tu jsem četla už podruhé, ale po hodně letech. Věděla jsem, o čem to je, ale přesto jsem knihu zhltla jak nic. Jako nic byla i knížka Autismus a chardonnay, což je vlastně sbírka blogových příspěvků twitterové hvězdy Martina Selnera, který se stará o autisty. Já vím, řeknete si, že s autismem se teď roztrhl pytel, blog je však už nějakou dobu starý a jenom vydání v knižní podobě se dočkal až teď. Jednotlivé příspěvky jsou laskavé, humorné a přinášejí spoustu podnětů k zamyšlení. Ale hodí se spíše na čtení po kouscích, jeden či dva naráz, při čtení najednou se možná začnou zdát trochu monotónní.

Další česká kniha byla Únava materiálu od Marka Šindelky. Byla to už třetí kniha autora, ale tu první, kterou jsem od něj četla (Mapa Anny), už asi nic nepřekoná. Únava materiálu je velmi zajímavá tématem (uprchlická krize), a příběh jako takový je velmi silný. Trochu mi ale vadil styl vyprávění. Krátké, strohé věty působí místy spíš jako odosobněná reportáž, což mi v tomto případě trochu nesedlo. Takže celkově průměr.

O Handmaid’s Tale (česky Příběh služebnice) jste už určitě slyšeli, minimálně prostřednictvím seriálu. Tenhle dystopický román vznikl v 80. letech v reakci na konzervativní náboženské a politické trendy té doby. Sama Atwoodová se nechala slyšet, že její román není sci-fi, ale spekulativní fikce – tedy co by se mohlo stát, kdyby se přání těchto konzervativců skutečně naplnila. Výsledek je mrazivý a v současné době bohužel opět rezonuje. Tahle kniha by měla být povinná četba pro každého… a stejně tak i další sci-fi román, Never Let Me Go (česky Neopouštěj mě) od britského autora japonského původu Kazua Ishigura. Nechci úplně prozrazovat, o čem tato kniha je, ale v konečném důsledku je velmi znepokojivá. Navíc se autorovi jako jen málokomu podařilo vystihnout lidské pocity a hlavně nádherně popisuje dětství a vzpomínání na něj. Po Třináctkrát proto asi druhá nejlepší kniha měsíce.

Na knihu dánské autorky Helle Helle Tohle jsem měla napsat v přítomném čase jsem psala recenzi. Okamžitě po přečtení na mě hrozně zapůsobila, ale s odstupem času musím zkonstatovat, že dobrý jo, ale dechberoucí ne. Podobně Vědomí konce od britského spisovatele Juliana Barnese. Je to kniha, která se zaobírá lidskou pamětí a tím, jak se naše vnímání nějaké události může ukázat jako naprosto nepřesné. Konec je docela překvapivý, myšlenky to má zajímavé, ale celkově také spíše (lepší) průměr.

Když jsem byla nemocná, přečetla jsem Rozhořčení od Philipa Rotha. Chtěla jsem si od autora něco přečíst, a podle tohohle románu vznikl film s Loganem Lermanem, kterého mám poměrně ráda, tak jsem sáhla po téhle knize. A myslím, že opravdu nevím, co to mělo být. Asi to s Rothem budu muset zkusit ještě jednou. Nemáte nějaké tipy? A pak už zbývá jen Shakespearova Zimní pohádka – aneb jednou se těmi jeho hrami propracuju komplet. Tahle za mě patří k jeho lepším.

Když se na to tak koukám, tak jsem v říjnu četla samé více či méně pochmurné a vážné knihy. Asi ta podzimní nálada. Pokusím se to v listopadu trochu rozveselit!

Jaká byla vaše nejlepší říjnová kniha?

4 komentáře:

  1. Tu besedu s Margaret Atwoodovou fakt závidím, kdyby to šlo, hned bych na ni vyrazila taky! Ten Příběh služebnice jsem si teď pořídila v českém vydání od Arga, zvažovala jsem i originál, ale chtěla jsem tu obálku, co má teď to české vydání, což v angličtině má paperback, který stál skoro stejně jako český hardback, tak vyhrál hardback, no. :D Snad se do ní brzo pustím.
    Že Kus temnoty je anglické Hag-Seed jsem zjistila jen čirou náhodou, hele. :D Přitom v té angličtině mě to zaujalo a říkala jsem si, že bych si to i přečetla. :D :)
    Budu zvědavá na tvůj názor na Greena!
    Pořád nevím, jestli mám Třináctkrát proto číst. Jak mám dilema, tak jsem dokonce ještě ani neviděla ten seriál. :D
    Never Let Me Go plánuji. :)
    No a na tu Helle Helle se také musím podívat, jak se o ní teď tolik mluvilo, tak se s ní chci seznámit. :)
    Přečti si All the Crooked Saints od Maggie Stiefvater! Jsem zvědavá, co na tu knihu povíš! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si říkala, že se budu snažit ty knihy číst co nejvíc v originále, abych si rozšířila slovní zásobu - a že Margaret Atwoodová slovník barvitý má... :D Kus temnoty/Hag Seed je Shakespearovská nadávka :D Vzadu v knize je překladatelčino vysvětlení, jak k tomu dospěla, ale taky bych to asi nepoznala.
      Greena začnu dneska. Hrozně se na něj těším :))
      Never Let Me Go i Třináctkrát proto doporučuju!
      A Maggie už ke mně putuje poštou ;)

      Vymazat
  2. to je hezke, ze sis besedu uzila, taky bych chtela nekdy na necem takovem byt :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můžeš se na ni podívat online! Tady: https://www.youtube.com/watch?v=hDGkvpZCM1g :)

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)