čtvrtek 28. prosince 2017

Gail Honeyman – Eleanor se má vážně skvěle | Snad příště


Když se vás někdo zeptá, jak se máte, očekává, že odpovíte SKVĚLE. Neočekává, že začnete vykládat, jak jste večer usínali s brekem, protože jste celé dva dny nepromluvili. Prostě odpovíte SKVĚLE.“ 

Eleanor se má vážně skvěle. Od pondělí do pátku pracuje jako účetní v kanceláři, kam nastoupila někdy před devíti lety poté, co dokončila studium klasické literatury. Víkendy tráví doma četbou knih ve společnosti lahve s vodkou a vůbec nikoho nepotřebuje. Jenže pak jednoho dne spolu s kolegou Raymondem zachrání starého pána, který omdlí na ulici, což vede k sérii událostí, které Eleanor pomalu nutí vylézt ze své ulity a uvědomit si, že všechno není tak skvělé, jak to na první pohled vypadá… 

Na Eleanor jsem se vážně těšila. Někde v hloubi duše mi zněl jakýsi neodbytný hlásek, který tvrdil, že tahle knížka vypadá vážně skvěle, ale fakt. A pak jsem ji přečetla a… nějak nevím, co mám říct. Teď mám totiž v hlavě hlásky dva, a ty se hádají, jaký mám na tuhle knihu vlastně názor. Na jednu stranu totiž musím ocenit některá témata, jimiž se kniha zabývá, na druhou stranu jsem byla zklamaná, že to nedokázala i bez zápletky „v minulosti se NĚCO stalo“, která už pomalu ale jistě začíná být trochu vyčpělá.