neděle 14. října 2018

Sarah Matthias – Hvězdy nad Berlínem | Holokaust jinak


Když vezmete do ruky Hvězdy nad Berlínem, ze všeho nejdřív by vás mohlo napadnout, že se jedná o další tuctový milostný příběh ze druhé světové války. Takže vytrvejte a čtěte dál… Německý chlapec Max Hermann potkává Lili Petalovou, která kočuje spolu s rodinným cirkusem. Něco mezi nimi přeskočí… Jenže je rok 1939 a Lili je Romka. Německem se začíná šířit šeptanda, že gestapo Romy zatýká, dokonce i „slušné Romy“, kteří žijí usedlým životem a mají válečné medaile za statečnost. Petalovi ty zvěsti zprvu odmávnou jako nesmyslné, vždyť pracují a v jejich cirkuse je pořád plno. Bohužel ale všechny čeká nepříjemné prozření, že některým lidem nejde o to, jestli člověk něco udělal, ale jaký se narodil…

Sarah Matthiasová v doslovu ke knize píše, jak při návštěvě muzea náhodou objevila koutek věnovaný perzekuci Romů za druhé světové války. Stejně jako Židé i Romové byli pro svůj původ zavíráni do táborů smrti a nespočet jich přišlo o život, ale vlastně se o tom skoro nemluví. A tak se autorka rozhodla, že o romském holokaustu napíše knihu. Kniha má na Goodreads trestuhodně málo čtenářů, což je prapodivné, protože minimálně obálkou by mohla uchvátit už na první pohled. Že by romský holokaust vážně nikoho nezajímal?

sobota 13. října 2018

Margaret Atwood – Alias Grace | Co se skrývá v lidském nitru

Myslím, že tuhle knihu budu rozdýchávat ještě dlouho. Jmenuje se Alias Grace, ale stejně dobře by se mohla jmenovat Muži, kteří nenávidí ženy. Na první pohled jde o historickou detektivku, či thriller, chcete-li; mladý doktor Simon Jordan zpovídá bývalou služebnou Grace Marksovou, která už patnáct let sedí ve vězení za spoluúčast na brutální vraždě svého zaměstanavatele a hospodyně. A čtenář, stejně jako doktor, zoufale touží zjistit, jak to tehdy bylo: tak udělala to, nebo ne? 

Margaret Atwoodová je v tomhle liška podšitá a nenapíná o nic hůře než současní mistři thrillerů, ale čím dále čtete, tím víc vám dochází, že pod onou záhadou je mezi řádky skryto ještě něco, a to bezpráví, jemuž byla Grace odmala vystavena, a spolu s ní i většina tehdejších žen. Vypráví skutečně podrobně, se spoustou detailů, a mně bylo čím dál víc úzko, protože i postavy, jež zprvu vypadají kladně, postupně odhalují čím dál větší morální prohnilost. Jsou v knize vůbec nějaké kladné postavy? A udělala to teda, nebo ne? To do jisté míry zůstává na čtenáři.

pondělí 24. září 2018

Laurent Binet – Sedmá funkce jazyka | Lingvistická detektivka


Laurent Binet se uvedl jako autor románu HHhH, který popisuje atentát na Heydricha, což je pro nás jako Čechy jistě zajímavé téma. HHhH si chci přečíst už dlouho, ale nakonec jsem se jako první dostala k novější Sedmé funkci jazyka. Ta si totiž na paškál vzala literární teoretiky a lingvisty a učinila je protagonisty téhle metajazykové detektivky, což mě jako někoho, kdo už čtyři roky neslyší ve škole prakticky nic jiného než o funkcích, pořádně navnadilo.

Na českém vydání se vzadu skví nápis „Konspirační thriller mezi Danem Brownem a Romanem Jakobsonem“ a já si nejsem jistá, jestli je to úplně nejlepší nápad. Ne proto, že by se snad mýlil – strukturně řečeno je Sedmá funkce jazyka knihám prvně zmíněného Dana Browna velice podobná, ale klíčové je to druhé jméno. Máte aspoň tušení, kdo to byl Roman Jakobson? Protože si umím představit, že v opačném případě dostanete spoustu zmatených fanoušků Dana Browna, kteří se hned na začátku utopí v přívalu diskurzu. (Uvažuju o tom, že to ozkouším na mamce, ale tuším, že mi to záhy hodí na hlavu…)

středa 19. září 2018

Laini Taylor – Snílek Neznámý | Podivno a jeho noční můry


O Laini Taylorové bylo u nás hodně slyšet, když svůj román Dcera kostí a dýmu částečně zasadila do Prahy – a vytvořila z ní město, které bylo trochu moc tajemné a liduprázdné (kdo sežral všechny turisty?) a zároveň až příliš turisticky stereotypní. Přesto mě bavil její styl psaní i příběh, což jsem si později potvrdila i u souboru tří povídek Lips Touch: Three Times. Snílka Neznámého jsem proto vyhlížela opravdu netrpělivě, zvlášť když je hlavní postavou knihovník…

Lazlo je sirotek a jako takový dostal příjmení Neznámý. Vyrostl s mnichy v klášteře, ale stačila jediná pochůzka do knihovny a z mladého mnicha se stal knihovník s nosem věčně zabořeným do knihy, což mu vysloužilo přezdívku Snílek. A ze všeho nejvíc ho láká legendární město Pláč, o němž se vyprávějí fantastické příběhy, ale celých dvě stě let o něm ani jeho obyvatelích nikdo neslyšel nic nového. Jenže sen si vybírá snílka, a tak Lazlo jednoho dne dostane příležitost zvednout oči od knihy a upřít je k obzoru, za nímž se skrývá Pláč…

úterý 4. září 2018

Chimamanda Ngozi Adichie – Amerikána | Kdo je teda rasista?


Amerikánu už od svého vydání před více než rokem provází pověst skvělé knihy zabývající se závažnými tématy. Navíc ji napsala autorka textu We Should All Be Feminists (od té doby vyšlo jako Feminismus je pro každého), což bylo pro mě víc než dobré doporučení. A tak jsem se do té více než pětisetstránkové bichle pustila, zvědavá, kam to povede. 

Autorka pochází z Nigérie a žije střídavě tam a ve Spojených státech, takže předpokládám, že píše z vlastní zkušenosti. Amerikána začíná ve chvíli, kdy se hlavní hrdinka Ifemelu rozhodne opustit svůj zavedený život v USA a vrátit se do rodné Nigérie. Postupně se pak čtenář seznamuje s jejím příběhem a s její láskou Obinzem, kterého kvůli Americe kdysi opustila. V jádru vyprávění stojí konflikt identity a rasová otázka: zatímco v Nigérii byla Ifemelu prostě Ifemelu, v Americe je z ní najednou černoška. Teprve v zemi, která se tak vehementně snaží dokázat, že rasa už není problém, že jsou všichni stejní, vidí Ifemelu, jak moc to není pravda. Začne o tom psát blogové příspěvky a získá velkou popularitu, a přece se po třinácti letech odhodlá vrátit zpátky do Nigérie, kde už najednou také není stejná jako všichni ostatní, protože žila v Americe. Problém tady už není rasa, ale odlišná životní zkušenost. Taková panta rhei, nevstoupíš dvakrát do stejné řeky...

středa 22. srpna 2018

Nina LaCour – Hold Still | Tichá kniha na vážné téma


Hold Still vyšlo v roce 2009 a od té doby Nina LaCour napsala čtyři další knihy, z nichž tři jsem už četla. Když čtete autorovu prvotinu po tolika letech a tolika knihách, nemusí to vždycky dopadnout dobře. Na Hold Still jde poznat, že se autorka pořád ještě úplně nerozepsala, ale rozhodně se nejedná o katastrofu, která patří do starého železa. Naopak spíš předznamenává témata, která začala být populární o několik let později, stejně jako témata, která se ve tvorbě Niny LaCour budou stále vynořovat: rozbité rodiny, umění, smutek.

Kniha začíná chvíli poté, co Caitlinina nejlepší kamarádka Ingrid spáchala sebevraždu. To největší se tedy odehraje ještě před začátkem vyprávění a po zbytek knihy se Caitlin musí vyrovnat s tím, že už Ingrid není, a ve chvíli, kdy najde její deník, i s tím, že ji možná trochu zklamala. Téma smutku, opuštěnosti a smíření se znovu objevují i ve Všechno je v pohodě a do jisté míry mi přijde, jako by se autorka při psaní Hold Still připravovala na svůj pozdější román, v němž dotáhla k dokonalosti to, co umí nejlépe: práci s postavami.

J. K. Rowlingová – Předobrý život


S proslovy už mám svou dávku zkušeností. Tak zaprvé, jeden z nich jsem kdysi dávno, když jsem končila střední školu, napsala. Můj osmiletý gympl se s přibývajícími lety měnil v příšerné peklo a byla jsem tehdy vděčná hlavně za to, že už tam nebudu muset chodit, takže mi zbývalo jen "pokusit se být třeskutě vtipná. 

Když jsem si o pár let později musela vybírat téma na svou bakalářskou práci, znovu jsem se vrátila k proslovům a nakonec jsme přeložila brilantní text od Lois Lowryové, který měl oproti jiným tu výhodu, že byl o knihách a splňoval zadaný počet stránek. Tehdy jsem narazila i na proslov J. K. Rowlingové a samozřejmě jsem na okamžik zadoufala, ale dočkala jsem se pouze hořkého zklamání. 

Seneca sice říká, že „život je jako příběh: nezáleží na tom, jak je dlouhý, ale jak je dobrý,“ ale bohužel, bakalářská práce není jako život a záleží na tom, jak je dlouhá – a příběh by to taky nebyl příliš poutavý (Kapitola jedna, v níž Anežka napíše dva odstavce a pak stráví hodinu formátováním; Kapitola osm, v níž se málem zhroutí, když se počítač vypne před uložením rozepsané práce).

čtvrtek 16. srpna 2018

F. S. Fitzgerald – Za tebe bych život dal | FSF v temném kabátě

Nedá se říct, že bych byla nějaký milovník Fitzgeralda; vlastně jsem zatím četla jen Velkého Gatsbyho a to s nijak valným nadšením. (Asi to bude tím, že mojí hlavní čtenářskou pohnutkou tehdy byl, ehm, Leonardo DiCaprio.) Zato tenhle povídkový soubor mě lákal, převážně svým názvem. 

Všechny povídky v něm byly za Fitzgeraldova života odmítnuty – většinou proto, že nebyly dost fitzgeraldovské, že byly moc temné. Ohledně toho soudy vynášet nemůžu, zato ale musím říct, že mě to bavilo. Jak už to u povídkových souborů bývá, některé víc a některé míň, ale u všech jsem mimořádně ocenila, jaké dokáže Fitzgerald vymyslet zápletky. A kolik toho na relativně málo stránkách dokáže říct. (Vlastně by z jedné povídky byl skvělý young adult román, je tam všechno – láska do pěti minut, následovaná zradou, vzájemnou nedůvěřivostí až po nevyhnutelné usmíření, jak jinak než na plese. Copyright už vypršel, tak že by to někdo přetvořil na trilogii o čtyřech dílech?)

neděle 1. července 2018

Nicola Yoon – Slunce je také hvězda | Láska, osud & věda


Nicola Yoon se proslavila svou prvotinou Everything, everything (Všechno, úplně všechno), kterou jsem si od vydání chtěla děsně, děsně moc přečíst – takže jsem ji přirozeně ještě nečetla. Teď jí v českém překladu vyšla i další kniha, Slunce je také hvězda.

Daniel je synem korejských přistěhovalců, Natasha dcerou imigrantů z Jamajky. Zatímco Daniel se v USA narodil a jeho rodičům se podařilo pořídit si obchod a v novém životě uspět, Natasha je spolu s celou rodinou v Americe nelegálně a stíhá je nepřízeň za nepřízní. A večer je všechny mají vyhostit. Člověk by řekl, že taková zastánkyně vědy a holých faktů, jako je Natasha, se už vzdá naděje, přesto se i poslední den vydává na úřad v zoufalé snaze zvrátit nezvratitelné. A tehdy potká Daniela, který je sám na cestě na pohovor na Yale, aby se mohl stát doktorem, jak si přejí jeho rodiče. Daniel sám je básník a snílek a stačí mu jediný pohled na Natashu, aby věděl, že se něco musí stát. Teď o tom jen musí přesvědčit ji, ale má všechen čas světa, nebo ne?

sobota 9. června 2018

Rupert Thompson – Ty a nikdo jiný | Pod maskou surrealismu


Když jsem na konci dubna projížděla připravované novinky na další měsíc, do oka mi padla zajímavá obálka knihy, o níž jsem doposud neslyšela. Zvědavě jsem rozklikla anotaci a dozvěděla jsem se, že se jedná o knihu z prostředí francouzského surrealismu, která se zabývá problematikou genderu… a když jsem se navíc na konci anotace dočetla, že ji přeložila Kateřina Klabanová, měla jsem jasno: Ty a nikdo jiný si musím přečíst.

Ty a nikdo jiný vypráví skutečný příběh dvou žen: surrealistických umělkyň a celoživotních partnerek. Lucy a Suzanne se seznámily už v mládí, na počátku dvacátého století. Jejich přátelství postupně přerostlo v něco víc, a když se z nich díky sňatku jejich rodičů staly nevlastní sestry, dostalo se jim výborného krytí. Později se, už se změněnými jmény Claude Cahun a Marcel Moore přestěhují do Paříže, která je v té době ráj umělců a spisovatelů, kteří jsou připraveni bořit stereotypy a hranice samotné reality…

pátek 1. června 2018

Drago Jančar – Dnes v noci jsem ji viděl | Kdo si to bude pamatovat


Dnes v noci jsem ji viděl je nejnovější svazek Pestré řady z dílny nakladatelství Plus. Jedná se o román slovinského autora Draga Jančara. Přestože u nás slovinská literatura není příliš pojem, ve své vlasti patří Drago Jančar mezi uznávané autory, a tudíž je jenom dobře, že se s jeho tvorbou nyní mohou seznámit i tuzemští čtenáři.

Dějištěm příběhu je Jugoslávie v období okolo druhé světové války. Slovinsko a několik dalších států v závěrečných dnech války obrátil na ruby politický převrat, který zemi na dlouhé roky uvrhl do osidel komunistického režimu. Překotné změny probíhající ve dvacátém století semlely mnoho lidí, a mezi nimi i Slovinku Veroniku Zarnikovou. Právě na její osudy se kniha soustředí, přestože čtenář nikdy nedostane možnost seznámit se s jejím osobním pohledem. Její život sledujeme prostřednictvím vyprávění pěti osob, jimž nějak zasáhla do života. Jejich pohledy se proplétají a nakonec vytvoří mozaiku, z níž se vynoří mlhavý obraz života jedné ženy…

sobota 26. května 2018

Katherine Applegate – Strom naděje | V Kalifornii a knize je možné všechno

Paměť je nevyzpytatelná. Když jsem brala do ruky Strom naděje, myslela jsem, že je to má první autorčina knížka. Náhodou se ovšem ukázalo, že opak je pravdou – Katherine Applegate totiž psala YA, ještě než se tomu říkalo YA – a já ve dvanácti přečetla půlku naší knihovny, takže to dá rozum, že jsem přečetla i pár knih od ní. A pak zmizely v propadlišti dějin i mé paměti… Pokud byste si ovšem nějakou knížku měli pamatovat, je to Strom naděje.

Strom naděje se jmenuje Rudy. Je to dub a je mu už přes dvě stě let. Jeho větve a kmen jsou domov pro několik zvířecích rodinek, včetně jeho nejlepší kamarádky vrány, a každé jaro na něj lidé přicházejí věšet svá přání v naději, že se jim vyplní. Rudy by jim v tom moc rád pomohl, ale stromy toho moc nezmůžou… Dokonce ani lidem nesmí prozradit, že umí mluvit. Jednoho dne se do sousedství přistěhuje nová rodina. Okolí ji nemá moc rádo a hrozí, že budou muset odejít – a že chudák Rudy bude muset s nimi. Rudy se rozhodne, že předtím musí splnit alespoň jedno přání…

úterý 22. května 2018

Elena Favilli & Francesca Cavallo – Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky | Číst s nadšením, ale i s kritickou myslí


Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky slibují velké věci. Dvě autorky spojily síly s šedesáti ilustrátorkami z celého světa, aby daly dohromady medailonky stovky inspirativních žen ze všech koutů planety, všech možných profesí i životních příběhů, ze současnosti i z blízké či daleké minulosti. Tou knížkou stačí náhodně zalistovat a už ji chcete… ale podaří se Rebelkám dostát všemu, co slibují?

Předně bych chtěla říct, že je ohromně důležité, že taková kniha vůbec existuje – navíc s takovým (mediálním) dosahem. Potřebujeme knížky, které malým holkám (ale i klukům!) říkají, že se holky mohou stát čímkoliv, co si jen vyberou. Jak se píše v jednom z medailonků: Všechno je možné. Pokud to dokáže někdo jiný, tak ty taky. Ano, říkat a ukazovat takové věci je ohromně důležité. O to víc mě na knize mrzelo, jak nevyvážená v některých ohledech je.

pondělí 30. dubna 2018

Leigh Bardugo – Wonder Woman: Válkonoška | Zrod hrdinky


Superhrdinové jsou in! V kinech trhají tyhle akčňáky rekordy v návštěvnosti i tržbách a bylo jen otázkou času, než se dostanou i na stránky knih (samozřejmě, na stránkách komiksů jsou už dávno). Já osobně jsem fanynkou spíš marvelovek než DC, ale loňská Wonder Woman byla výjimka, která potvrzuje pravidlo. Miluju to! Když jsem se tedy dozvěděla, že série o mladých superhrdinech začíná právě jejím příběhem, věděla jsem, že po knize musím sáhnout.

Diana vyrostla na Themyskiře, ostrově Amazonek, vždycky ale věděla, že mezi nesmrtelné válečnice tak úplně nepatří. Jednoho dne však při závodě, kdy má konečně prokázat své schopnosti, spatří u pobřeží ztroskotat loď. Přestože je to zakázané, jednu smrtelnici zachrání – jenže pak se začnou dít věci. Alia totiž není obyčejná smrtelnice, je válkonoška, potomek Heleny z Tróje. Pokaždé, když se válkonoška dožila sedmnácti, nastala nějaká příšerná válka. Diana se však rozhodne zachránit jak svět, tak Aliu, a vydává se na svou první výpravu z ostrova… Co by se tak mohlo pokazit?

neděle 15. dubna 2018

Neal Shusterman – Smrtka | Znepokojivé do morku kosy

Pokud jste už o Nealu Shustermanovi slyšeli, pravděpodobně to bylo ve spojení s jeho knihou Bez šance (Unwind), kde byly děti rozebírány na části a ty byly pak darovány někomu jinému. Už jen z toho konceptu se člověku dělá husí kůže… A úplně s lehkým srdcem se vám nebude číst ani Smrtka, to vám garantuju.

Vítejte ve světě, kde lidé zvítězili nad smrtí. Neštovice, ebola, rýma… nic z toho už nehrozí. Spadnete z mrakodrapu? Oživí vás. Přejede vás náklaďák? Oživí vás. Utopíte se? Oživí vás. Napadne vás smrtící agresivní fretka? Oži- no, však víte. Ani na stáří se už neumírá. No jo, tak jak se vyrovnat s takovým populačním růstem? Systém je chytrý, ale Země zkrátka není nafukovací. A od toho jsou tu smrtky. Každoročně „pokosí“ malou část populace, jinak to prostě nejde. Vybírá se náhodně a pokosen může být kdokoli, ať už je mu třináct či dvě stě třináct. Přestože se všichni shodují na nutnosti jejich práce, většina lidí se smrtek bojí. Když však Rowan a Citra prokážou tváří v tvář smrtce nebývalou odvahu, oba jsou přijati do učení. Smrtkou se však může stát jen jeden…

sobota 7. dubna 2018

Becky Albertalli – Podělaným navrch | Jak nepéct knižní dort


Pro fanoušky Becky Albertalliové nastalo rušné období. V březnu vyšla v českém překladu její druhá knížka Podělaným navrch, v dubnu vyjde v originálu třetí kniha Leah on the Offbeat, v květnu vyjde Simon ve slovenském překladu a v červnu se konečně i u nás dočkáme zfilmovaného Simona (Kdo se těší? Já se těším!). Ale o Simonovi už toho bylo řečeno až běda, dnes vám něco povím o Mollyině knize, Podělaným navrch.

Molly a Cassie jsou dvojčata. Cassie právě začala chodit s novou přítelkyní, Minou, a Molly… Molly je u svého šestadvacátého platonického zaláskování. Které stejně zase nikam nepovede, protože Molly je tlustá a trpí panickými záchvaty a nejenže nikdy nikoho nepolíbila, dokonce ji ani nikdy nikdo neodmítnul – vždyť je přece lepší neriskovat. Jenže jak je to mezi Cassie a Minou čím dál vážnější, Molly se najednou ocitá na vedlejší koleji a začíná přemítat, jestli risk občas není zisk…

čtvrtek 22. března 2018

Theo Addair – Muffin a čaj | Slyšíme slova, ale neposloucháme


Jako první byla obálka. Pak doporučení od Hanky, že je kniha dobrá. Potom netrpělivé čekání, až konečně vyjde. A nakonec YOLI oslava narozenin, kde jsme dostali jak opravdové muffiny, tak Muffin a čaj. Knihu jsem začala číst hned cestou domů v metru a po půlnoci jsem ji násilím dávala z ruky, protože spánek je potřeba.

Muffin a čaj popisuje jeden rok v životě dvou spolužáků z Obrtínské internátní školy, Daniela a Kita. Kit má milující rodinu, mámu ze Španělska a už druhým rokem spolubydlícího, který mu nedává spát. Matěj si však letos vodí na pokoj jednu holku za druhou a pokaždé Kita vypakuje z pokoje, aniž by si uvědomil, jaká trápení tím Kitovi způsobuje. Daniel je z bohaté rodiny, a přestože je mu teprve šestnáct, už je ve čtvrťáku, protože dva ročníky přeskočil. Ve škole má pověst chladného a povýšeného podivína, který se s nikým nebaví. Ale všechno se změní, když na sebe Daniel s Kitem narazí. Jejich setkání vede k muffinu a čaji, aniž by oba chlapci tušili, jakou smršť událostí tohle malé gesto odstartuje.

pátek 2. března 2018

Lauren Oliver – Replika | Co z nás dělá lidské bytosti?



Lauren Oliver je moje jistota. Zatím se mi ještě nestalo, že bych z její knihy byla zklamaná. Když nám tedy v češtině vyšla její nejnovější kniha, Replika, sáhla jsem po ní úplně automaticky, aniž bych toho o ní příliš věděla.

Replika popisuje příběh dvou dívek, Lyry a Gemmy. Lyra není člověk. Nenarodila se, vyrobili ji. Je totiž replika a celý svůj život prožila v Havenově institutu za vysoce střeženými ploty. Také Gemma je střežené dítě – prošla si tolika nemocemi, že se o ni její bohatí rodiče velmi bojí a starají se, aby si žila jako v bavlnce. Posměškům spolužáků ale zabránit nemůžou. Pak se jednoho dne stane svědkem podivné konverzace rodičů a vydává se na Floridu zjistit, co skrývá Havenův institut…

Vyprávění je z pohledu obou dívek, ale není to tradiční kompozice, kdy se jednotlivé perspektivy střídají. Z jedné strany je kniha o Lyře, z druhé o Gemmě. Čtenář si tak může vybrat, ze které strany začne číst. Dokonce je můžete i střídat kapitolu po kapitole – je to jenom na vás. Já jsem se rozhodla, že se mi střídat nechce; jednak jsem byla líná knihu neustále otáčet vzhůru nohama a jednak mi přišlo, že kdyby autorka chtěla, abychom střídali kapitoly, tak by je do knihy mohla nasázet typicky Gemma Lyra Gemma Lyra Gemma Lyra… Takže jsem se jako první začetla do Lyry.

pondělí 19. února 2018

2x na téma ruské pohádky



Převyprávění příběhů neboli retellingy jsou v současné době velmi populární. Spousta lidí (a já nejsem žádnou výjimkou) dokáže ocenit, když autor vezme známý rámec příběhu a zasadí ho do jiného prostředí či jiné doby. Převyprávěná bývají díla klasické literatury, mýty či pohádky. Určitě jste už slyšeli o nějakém retellingu všeobecně známého příběhu jako je Popelka, Kráska a zvíře nebo Alenka v říši divů. Já ale v posledních měsících přečetla dvě knihy stavící na pohádkách, které jsou podle mě Středoevropanům bližší a neokoukanější zároveň. Staví totiž na ruských pohádkách a historii.

neděle 7. ledna 2018

Auður Ava Ólafsdóttir – Listopadoví motýli | Cesta nikam

Listopadoví motýli je už starší knížka islandské autorky Auður Avy Ólafsdóttir, která u nás ale vyšla teprve loni (jistě ne náhodou v listopadu!). U nakladatelství Plus už v roce 2012 vyšla autorčina známější kniha, Výhonek osmilisté růže. Tak dlouho jsem si ho chtěla přečíst, až vyšli Listopadoví motýli a já nakonec skončila u nich.  

Poměrně často narážím na lidi, kteří mi tvrdí, že anotace u knížek vůbec nečtou. Podle čeho se pak ale rozhodují, jestli si danou knížku přečtou? Mě třeba zajímavá anotace dokáže velmi dobře přesvědčit… jako tomu bylo i u Listopadových motýlů. Stačilo jen těch pár slov, že hrdinkou románu je překladatelka z jedenácti jazyků, a já byla navnaděná. S naší bezejmennou překladatelkou se právě rozešli jak manžel, tak milenec. Vzápětí její kamarádka Audur skončí v nemocnici a na vypravěčku připadne péče o jejího malého neslyšícího syna Tumiho. Když se jí podaří vyhrát v loterii (dvakrát), vydává se spolu s Tumim na bizarní okružní jízdu po islandské silnici číslo jedna, která možná někam vede… a možná ne?