pondělí 19. února 2018

2x na téma ruské pohádky



Převyprávění příběhů neboli retellingy jsou v současné době velmi populární. Spousta lidí (a já nejsem žádnou výjimkou) dokáže ocenit, když autor vezme známý rámec příběhu a zasadí ho do jiného prostředí či jiné doby. Převyprávěná bývají díla klasické literatury, mýty či pohádky. Určitě jste už slyšeli o nějakém retellingu všeobecně známého příběhu jako je Popelka, Kráska a zvíře nebo Alenka v říši divů. Já ale v posledních měsících přečetla dvě knihy stavící na pohádkách, které jsou podle mě Středoevropanům bližší a neokoukanější zároveň. Staví totiž na ruských pohádkách a historii.


The Bear and the Nightingale od Katherine Ardenové jsem kupovala s tím, že ho „moji lidé“ vychvalují, takže to musí být dobré. A bylo. Příběh se odehrává v Rusku ve 14. století a historie se v něm snoubí s pohádkami. Když se řeknou ruské pohádky, nejspíš si vybavíte tu o Mrazíkovi. A právě ta je v knize centrálním podkladem, ale zapomeňte na toho pohádkového dědečka, který se ptá Už je ti teplo, děvenko? Tenhle Mrazík, nebo tedy spíš Morozko, jak se mu v knize říká, vypadá mladě, je oblečený v černém a pořádně nebezpečný.

Hlavní hrdinkou románu není Nastěnka, ale Vasilisa Petrovna. Kniha sleduje její život od narození, přes dětství až do doby dospívání. Autorka se však neomezuje jen na Vasju a seznamuje čtenáře i s její rodinou a několika historickými postavami. Centrálním konfliktem první knihy je střet křesťanství se starými náboženstvími. Malá Vajsa je nespoutané děvče a je doma víc v lese než v kuchyni. Zatímco se její rodina a obyvatelé vesnice pomalu odpoutávají od starých zvyků, protože křesťanský bůh takové pohanství neschvaluje, ona od malička vidí vodníka, rusalku, domovoje a další kouzelné tvory, kteří buď stráží lidská obydlí, nebo třeba stahují neopatrné pocestné pod vodu. Jako jediná si tak uvědomuje, že se blíží velké zlo a opouštění starých tradic tomu napomáhá…

The Bear and the Nightingale je poměrně dlouhá kniha, ale nemusíte se bát, že by byla plná zbytečného plkání. Já byla při čtení nadšená nejen z příběhu a vyobrazení světa, ale i z toho, že se Katherine Ardenová nedopouští toho nešvaru, jakým je popisování oblečení, vzhledu a míst. Znáte to – objeví se nová postava a hned musíte vědět, jakého střihu má šaty, jaký odstín má látka, jestli má smaragdově zelené oči a kaštanově hnědé vlasy… Opravdu talentovaný autor ví, že to čtenář nepotřebuje vědět u každé postavy a u těch hlavních je schopen dodat popis postupně mezi řečí, aniž by vypravěč zněl jako módní policie.

Navíc se stala taková nevídaná věc – na celých těch čtyřech stech padesáti stránkách Vasja ani jednou neóchala a neáchala nad tím, jak hlavní love interest vypadá, jak jí z něj buší srdce a ách, kéž bychom mohli být spolu, ale nemůžeme. V podstatě si po přečtení prvního dílu ani nejsem jistá, jestli tam nějaký love interest byl. A víte co? Nechybí mi to. Namísto toho jsem totiž dostala napínavý příběh, kouzelný svět a krásný, poetický styl psaní. Takže už se těším, až se pustím do druhého dílu.

Druhá kniha, kterou vám chci představit, vyšla v českém překladu Evy Dobrovolné jako Nesmrtelný příběh. Její autorka Catherynne M. Valenteová je možná o maličko známější pro svou sérii O dívce, která obeplula Čarozem v lodi vlastní výroby. Také Nesmrtelný příběh staví na ruských pohádkách, je ale zasazený do první poloviny 20. století a poetičnost vyprávění bere ještě o úroveň výše. Mohou ji tak ocenit nejen milovníci fantasy retellingů, ale i opravdoví literární fajnšmekři. Navíc se jedná o knihu, která je primárně spíše pro dospělé.

Jako malá sedávala Marija Morevna v okně a viděla, jak z větví před domem seskočil pták a než dopadl na zem, proměnil se v muže. Třikrát si takhle přišli pro její starší sestry, aby se s nimi oženili. Marija tak od malička věděla, že na světě je spousta věcí, které nejsou takové, jaké se zdají být. A že jednoho dne si přijde pták i pro ni. Jak Marija vyrůstá a z jejího rodného Petrohradu se stává Leningrad, netuší, že její osud bude velkolepější než ten jejích sester. Pro ni si totiž přijde Kostěj Nesmrtelný a zavede ji do světa kouzel a stínů, kde spolu neustále soupeří živí a mrtví, zatímco v lidském světě dějiny neúprosně spějí ke druhé světové válce a obléhání Leningradu…

Kostěj Nesmrtelný je v ruských pohádkách hlavní záporák, takový zlý čaroděj, kterého musí hrdina porazit (zatímco my máme Honzu, v ruských pohádkách je to Ivan), aby zachránil dívku. Jenže co když to bylo všechno jinak? Co když hrdinka Kostěje milovala? Autorka ruský folklór v podstatě obrátila o sto osmdesát stupňů, a jak jsem si všimla v recenzích na Goodreads, někteří Rusové jí nemůžou odpustit, co s jejich folklórem udělala. Zatímco Katherine Ardenová vystudovala ruštinu a ruskou literaturu, Catherinne M. Valenteová se s ruskou mytologií seznámila prostřednictvím svého manžela a jeho rodiny. Troufám si tedy tvrdit, že obě ví, o čem mluví, nebo v tomto případě píšou. A podstatou retellingů je přece právě tohle – představit si známé příběhy trochu jinak. Navíc je nutno podotknout, že ne všichni Rusové mají ke knize odmítavý postoj. Každopádně tady u nás bychom s tím neměli mít problémy, protože si myslím, že ruské pohádky nám s výjimkou už zmiňovaného Mrazíka příliš známé nejsou.

Mně se na Nesmrtelném příběhu líbilo snad všechno. Přečetla jsem loni přes 200 knih a tahle byla rozhodně nejlepší, a to už je co říct. Líbil se mi styl psaní, líbila se mi hlavní zápletka, líbilo se mi míšení historie a pohádek. Líbilo se mi, že se autorka nerozpakuje popisovat všechny aspekty života, se vším jeho kouzlem, krásou, podivností, hrůzou, násilím a láskou. Líbilo se mi, že hlavní postavy nejsou černobílé – a už jsem zmiňovala ten styl psaní? Jako by se spojili Neil Gaiman a Maggie Stiefvaterová. Už dlouho mi žádná kniha takhle nevzala dech.

Sečteno a podtrženo, knihy jako je The Bear and the Nightingale a Nesmrtelný příběh mě vždycky přimějí litovat, že častěji nečtu fantasy a že se častěji neodvážím za hranice dobře známé anglofonní kultury. Zkuste to taky, stojí to za to.

3 komentáře:

  1. Takže když se mi líbí The Bear and the Nightingale, asi se mi fakt bude líbit i ten Nesmrtelný příběh, že? :D Škoda, že je ta knížka rozměrově tak velká a mně se ji nechtělo táhnout na kolej, jinak bych ji snad už přečetla. :)
    Jsem moc zvědavá, co povíš na The Girl in the Tower. Podle mě je to trochu jiné, než ta první kniha, ale stále skvělé. Vážně se těším na srpen, kdy vyjde ten třetí díl - to je další věc, kterou u této autorky nechápu - jak může tak rychle psát? :D Vždyť ona na podzim chystá ještě knihu pro děti! :D Někteří autoři by si z ní mohli vzít příklad. :D :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No já doufám, že se ti to bude líbit! Chci, aby se to líbilo fakt všem :D (A zatím se to líbilo, tak snad nebudeš výjimka potvrzující pravidla!)
      Já jsem zjistila, že v tom vydání, co mám ten první díl, vyjde dvojka až v srpnu, takže si ještě počkám... Ne, že bych doma neměla šedesát knih, které mám přečíst, takže mám do té doby o zábavu postaráno :D A není to její debut? Kdo ví, kolik toho už měla napsáno předtím, než ho vydala, třeba už jenom dolazuje :)

      Vymazat
    2. Jó, snad bude. :D
      Jo, také s fyzickým výtiskem čekám na to vydání v srpnu, to si to pak asi i přečtu ještě jednou, stejně jako u prvního dílu. :D Jo, debut to je. A to máš pravdu, to mě nenapadlo. :D Medvěd sice může stát samostatně, ale myslím, že už od začátku o tom ona psala jako o prvním dílu, takže je možné, že to měla už napsané a jen čekala, jaký úspěch bude mít ta první kniha a jestli jí nakladatel vydá i ten zbytek. :)

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)