Jako první byla obálka. Pak doporučení od Hanky, že je kniha dobrá. Potom netrpělivé čekání, až konečně vyjde. A nakonec YOLI oslava narozenin, kde
jsme dostali jak opravdové muffiny, tak Muffin a čaj. Knihu jsem začala číst
hned cestou domů v metru a po půlnoci jsem ji násilím dávala z ruky,
protože spánek je potřeba.
Muffin a čaj popisuje jeden rok v životě dvou spolužáků z Obrtínské
internátní školy, Daniela a Kita. Kit má milující rodinu, mámu ze Španělska a
už druhým rokem spolubydlícího, který mu nedává spát. Matěj si však letos vodí
na pokoj jednu holku za druhou a pokaždé Kita vypakuje z pokoje, aniž by
si uvědomil, jaká trápení tím Kitovi způsobuje. Daniel je z bohaté rodiny,
a přestože je mu teprve šestnáct, už je ve čtvrťáku, protože dva ročníky
přeskočil. Ve škole má pověst chladného a povýšeného podivína, který se s nikým
nebaví. Ale všechno se změní, když na sebe Daniel s Kitem narazí. Jejich
setkání vede k muffinu a čaji, aniž by oba chlapci tušili, jakou smršť
událostí tohle malé gesto odstartuje.
Čtyři roky na fildě ve mně vyvolaly takovou čtenářskou schizofrenii,
kdy kvalitu knížek posuzuju na dvou rovinách, z nichž každá má docela
jiné nároky. Moje vnitřní bohemistka kriticky přísným okem posuzuje, jak dobře
jsou knihy napsané, kolik je v nich klišé a ohraných témat a jak dobrý je
jazyk. Moje obyčejná čtenářka zase říká – já jsem tu o patnáct let dýl, takže mě
nech číst, co mě baví! Tak se mi občas stává, že čtu knihu, která má literární
kvality, ale tak nějak u ní usínám. A pak jsou knihy jako Muffin a čaj, které mají své mouchy, ale tak hrozně moc moc se mi
líbí, že je mi to jedno.

![]() | ||
Autorkou obrázků je Julie Jursová |
Ze všeho nejvíc mi to připomíná právě knížky od Rowellové a dlouho jsem nemohla přijít na to, proč vlastně, až mi to konečně došlo – jen málokdo umí popsat (milostné) vztahy tak uvěřitelně a přirozeně a úžasně jako ona. A Theo Addair k tomu málu patří. Když pominu ty konverzace, jež byly místy opravdu až moc nemluvné a literární, tak myšlenky a pocity obou hrdinů jsou vykreslené na jedničku. Prožívala jsem s nimi každou vteřinu.
Theo Addair svými slovy zkrátka dokáže zázraky. A opravdu stojí za to,
abyste je četli pozorně, protože obsahují spoustu pravd. Vážně doufám, že to
nebyl poslední román s autorovým jménem, který jsem držela v ruce.
Velké díky za přečtení i za krásnou recenzi :)
OdpovědětVymazatTheo
Já se na ni tak moc těším! Ale šetřím si ji ne chvíli, kdy na ni budu mít náladu... Ale napsala jsi to krásně, teď mám pocit, že vím, co čekat :)
OdpovědětVymazat