úterý 22. května 2018

Elena Favilli & Francesca Cavallo – Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky | Číst s nadšením, ale i s kritickou myslí


Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky slibují velké věci. Dvě autorky spojily síly s šedesáti ilustrátorkami z celého světa, aby daly dohromady medailonky stovky inspirativních žen ze všech koutů planety, všech možných profesí i životních příběhů, ze současnosti i z blízké či daleké minulosti. Tou knížkou stačí náhodně zalistovat a už ji chcete… ale podaří se Rebelkám dostát všemu, co slibují?

Předně bych chtěla říct, že je ohromně důležité, že taková kniha vůbec existuje – navíc s takovým (mediálním) dosahem. Potřebujeme knížky, které malým holkám (ale i klukům!) říkají, že se holky mohou stát čímkoliv, co si jen vyberou. Jak se píše v jednom z medailonků: Všechno je možné. Pokud to dokáže někdo jiný, tak ty taky. Ano, říkat a ukazovat takové věci je ohromně důležité. O to víc mě na knize mrzelo, jak nevyvážená v některých ohledech je.


Našla jsem si medailonky, které mi přišly výborné a inspirativní, ale našla jsem bohužel i spoustu přílišného zjednodušování – snad úlitba tomu, že je kniha „pro čtenáře od 6 let“? Kniha se celá nese v duchu pohádkového vítězství dobra nad zlem, takže malým rebelkám mnohdy zatají tu podstatnou část, a to: dobro sice zvítězilo nad zlem, ale za tuhle cenu. Nebo: tady zvítězilo zlo nad dobrem, ale to neznamená, že bychom se měli přestat snažit. Hned několik žen v knize potkaly nepříjemné konce – člověk třeba nemusí být opravdový znalec, aby mu došlo, že když tři sestry Mirabalovy, odpůrkyně diktátora Dominikánské republiky, zemřely ve stejný den, asi to s nimi nedopadlo úplně růžově.

Nebo třeba Virginia Woolfová. Její medailonek charakterizuje depresi jako nemoc, která spočívá v častých změnách nálad, a nijak se nezmiňuje o tom, že Woolfová nakonec spáchala sebevraždu – a aby skončil na dobrou notu, vyzývá čtenářky a čtenáře, aby si zkusili psát deník, třeba z nich bude taky Virginia Woolfová. Kromě toho medailonek vyloženě lže, když tvrdí, že kromě psaní Woolfové záleželo jen na jejím manželovi Leonardovi – zkuste si třeba najít jméno Vita Sacksville-West. Ale to bychom nejdřív museli přiznat, že byla Woolfová bisexuální…
Trpkou tečkou na konec knihy je poslední jmenovaná žena, architekta Zaha Hadid, u níž měly autorky hned na vrcholu stránky potřebu zmínit následující:

„Jednou na letišti nasedla do letadla. Za chvíli pilot pasažérům oznámil, že nemohou odletět ihned a budou mít malé zpoždění. To Zahu rozlítilo a trvala na tom, že ji musí přesadit do jiného letadla. Posádka se bránila, že to nepůjde, už mají přece naložená všechna zavazadla. Zaha ale byla neústupná – a nakonec si prosadila svoje. A tak to dopadlo skoro vždycky.
Taková Zaha prostě byla.“

Takže jestli jsem to pochopila správně… máme dávat malým holčičkám za vzor někoho, kdo je sobecký, sebestředný a šikanuje ostatní, dokud nedostane, co chce? Máme v nich vzbuzovat představu, že když něco nedostanou, mají si to mermomocí vydupat? Že když letos dostali jen třicet šest dárků, o dva míň než loni, tak se mají vztekat? Taková osoba už v literatuře je. Jmenuje se Dudley Dursley a jeho příklad nám myslím všem stačil. Kromě toho se takovým osobám obyčejně neříká feministka, ale tyranka. V principu mi ani tolik nevadí, že v knize Zaha je – ať byla jakákoli, ať klidně ukazuje holkám, že se z nich mohou stát oceňované architekty. Ale co proboha autorky posedlo, že tam napsaly zrovna tuhle historku? To jim vážně přišlo jako charakterová vlastnost, kterou chtějí podporovat v následující generaci?

Dočetla jsem Rebelky před pár dny a pořád nad tím kroutím hlavou. Kromě výhrad, které jsem tady přednesla, má totiž kniha spoustu kladů. Tak předně ty ilustrace. Není v mé moci zmínit všech šedesát ilustrátorek, ani si nechci vybírat, protože bych toho snad nebyla schopná. Ale jestli jsou některé ty ilustrace skvostné samy o sobě, tak jako celek se mi hrozně líbí, jak jsou rozličné. Kdyby celou knihu ilustrovala jen jedna nebo dvě, zdaleka by to nebyl takový poklad.

Kromě toho se mi líbí i to, jak pestrá škála žen v knize je. A že jsou tam i ženy ze současnosti! Medailonek Ann Makosinski, teprve dvacetileté Kanaďanky, která ve svých patnácti vynalezla baterku, která vyrábí elektřinu z lidského tepla! Chci vlastní takovou baterku – i když v mém případě by asi úplně nefungovala, protože mám furt studené ruce. Nebo animátorka Brenda Chapman, která stojí za filmem Rebelka. Nebo věděli jste, že kuchařka Julie Child za války pro armádu pekla odpuzovače žraloků? I tak začala její životní dráha! A paleontoložka Mary Anning, která v devatenáctém století objevila dinosaura! Spoustu věcí jsem vůbec nevěděla a o spoustě žen jsem doposud neslyšela. Bylo skvělé se všemu přiučit.

Takže si zbývá jen povzdechnout, že Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky mají k dokonalému dílu daleko. A doufat, že autorky po vydání prvního dílu jaksi reflektovaly svoje chyby a při přípravě dvojky se poučily a vypracovaly se. Tady bych citovala motto Michelle Obamové: „Nikdo se nenarodí chytrý. K tomu se musí každý vypracovat.“

Děkuji nakladatelství Albatros za poskytnutí recenzního výtisku!


Autor/ky: Elena Favilli & Francesca Cavallo
Originální název: Good Night Stories for Rebel Girls
Datum vydání: USA: 2016 / CZ: 2018
CZ překlad: Albatros, Alžběta Franková
Počet stran: 224 v CZ, vázaná
Cena: 369,-Kč
Moje hodnocení: 65 %
Hodnocení na Goodreads:  4,36 při 12 954 hodnoceních

Žádné komentáře:

Okomentovat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)