pátek 1. června 2018

Drago Jančar – Dnes v noci jsem ji viděl | Kdo si to bude pamatovat


Dnes v noci jsem ji viděl je nejnovější svazek Pestré řady z dílny nakladatelství Plus. Jedná se o román slovinského autora Draga Jančara. Přestože u nás slovinská literatura není příliš pojem, ve své vlasti patří Drago Jančar mezi uznávané autory, a tudíž je jenom dobře, že se s jeho tvorbou nyní mohou seznámit i tuzemští čtenáři.

Dějištěm příběhu je Jugoslávie v období okolo druhé světové války. Slovinsko a několik dalších států v závěrečných dnech války obrátil na ruby politický převrat, který zemi na dlouhé roky uvrhl do osidel komunistického režimu. Překotné změny probíhající ve dvacátém století semlely mnoho lidí, a mezi nimi i Slovinku Veroniku Zarnikovou. Právě na její osudy se kniha soustředí, přestože čtenář nikdy nedostane možnost seznámit se s jejím osobním pohledem. Její život sledujeme prostřednictvím vyprávění pěti osob, jimž nějak zasáhla do života. Jejich pohledy se proplétají a nakonec vytvoří mozaiku, z níž se vynoří mlhavý obraz života jedné ženy…

„Ale neudělal jsem nic. Kvůli tomuto zážitku se často probouzím. Člověka nepronásledují věci, které provedl, ale ty, které neprovedl. Ty, které měl, nebo se alespoň měl pokusit provést, ale neudělal to.“

V posledních měsících se velmi nesystematicky snažím objevovat literaturu, která není ani anglofonní, ani česká. Román Draga Jančara se tak stal mou první slovinskou knížkou. Slovinsko (a vlastně celá Jugoslávie) se svými osudy příliš nelišilo od Československa. Kdysi bylo součástí habsburské monarchie, pak si vydobylo nezávislost a po válce se celá Jugoslávie stala jedním ze sovětských satelitů. Ani jejich jazyk se od našeho tolik nerůzní. O to zajímavější pro mě bylo číst o osudech země, o níž toho sečteno podtrženo moc nevím. Druhá světová válka je ve světových dějinách trauma, na něž pořád nemůžeme zapomenout a stále se k němu vracíme. Stále se totiž nacházejí nové pohledy a nové způsoby interpretace událostí. Ostatně, čím dál víc se ukazuje, že co člověk, to odlišný úhel nazírání na věc.

Co je proti celému lidstvu jeden člověk? Nic. Co je proti celému lidstvu jeden člověk? Všechno. Způsob, jakým román tuto subjektivitu tváří v tvář velkým dějinám lidstva uplatňuje, je jeho nejsilnější stránkou. Kniha má pět částí a pět různých vypravěčů, ale teprve společně dávají jejich vyprávění dohromady alespoň trochu ucelený příběh. Jednotlivé kapitoly se částečně překrývají a zvlášť v klíčovém závěrečném oddílu se ukazuje fatální důsledek, jenž může mít dezinterpretace události. Ukazuje, že občas sice hledáme ve věcech nějaký vyšší smysl, ale prostě tam žádný není. Příslovečné máchnutí motýlích křídel rozpoutává soukromou vichřici, která zasahuje nejen hlavní hrdinku, ale i mnoho lidí v jejím okolí.

„Jak jsme šlapali sněhem. Jak jsme sedávali u ohně. Jak Bogdan chrápal. Kdysi jsme vzpomínali, teď mluvíme už jen o politice, a kdo, zeptal jsem se nahlas, kdo si bude vůbec ještě něco pamatovat, když ne my.“

Román výtečně pracuje jak s historickou, tak individuální pamětí. Jednotlivé příběhy mají společný spouštěč, onu titulní dnešní noc, která přinese vzpomínku a odstartuje cyklický koloběh vzpomínek. Stejně jako skutečné vzpomínky nejsou ani příběhy vypravěčů naprosto spolehlivé a ucelené, dávají smysl teprve jako celek. A ani ten nám nedá všechny odpovědi. Ty už si pak musíme domyslet sami, mezi řádky. Komplikovaný narativ si vyloženě říká o pomalé, pečlivé čtení. Tím spíš však platí, že trpělivost přináší ovoce.

Zkrátka se nakladatelství Plus povedlo vyhmátnout zajímavý kousek – a také poslat ho do světa v krásném kabátku. Ať už je řeč o výtečném překladu Kamila Valšíka, nebo krásné grafické úpravě Terezy Králové (proč vlastně není víc fialových knížek?), nebo ťip ťop odvedené redakční práci, Dnes v noci jsem ji viděl je knížka, které se dostalo vynikající péče. A já doufám, že se jí dostane i velkého množství čtenářů, protože si to jistě zaslouží.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Plus za poskytnutí recenzního výtisku.
Autor: Drago Jančar
Originální název: To noč sem jo videl
Série: není
Rok vydání: Slovinsko: 2010 / ČR: 2018
CZ překlad: Plus, Kamil Valšík
Počet stran: 216 v CZ, vázaná s přebalem
Cena: 269,-Kč
Moje hodnocení:
70 % 

Hodnocení na Goodreads:
  4,32 při 478 hodnoceních

Goodreads
| Plus

Žádné komentáře:

Okomentovat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)