pondělí 24. září 2018

Laurent Binet – Sedmá funkce jazyka | Lingvistická detektivka


Laurent Binet se uvedl jako autor románu HHhH, který popisuje atentát na Heydricha, což je pro nás jako Čechy jistě zajímavé téma. HHhH si chci přečíst už dlouho, ale nakonec jsem se jako první dostala k novější Sedmé funkci jazyka. Ta si totiž na paškál vzala literární teoretiky a lingvisty a učinila je protagonisty téhle metajazykové detektivky, což mě jako někoho, kdo už čtyři roky neslyší ve škole prakticky nic jiného než o funkcích, pořádně navnadilo.

Na českém vydání se vzadu skví nápis „Konspirační thriller mezi Danem Brownem a Romanem Jakobsonem“ a já si nejsem jistá, jestli je to úplně nejlepší nápad. Ne proto, že by se snad mýlil – strukturně řečeno je Sedmá funkce jazyka knihám prvně zmíněného Dana Browna velice podobná, ale klíčové je to druhé jméno. Máte aspoň tušení, kdo to byl Roman Jakobson? Protože si umím představit, že v opačném případě dostanete spoustu zmatených fanoušků Dana Browna, kteří se hned na začátku utopí v přívalu diskurzu. (Uvažuju o tom, že to ozkouším na mamce, ale tuším, že mi to záhy hodí na hlavu…)

středa 19. září 2018

Laini Taylor – Snílek Neznámý | Podivno a jeho noční můry


O Laini Taylorové bylo u nás hodně slyšet, když svůj román Dcera kostí a dýmu částečně zasadila do Prahy – a vytvořila z ní město, které bylo trochu moc tajemné a liduprázdné (kdo sežral všechny turisty?) a zároveň až příliš turisticky stereotypní. Přesto mě bavil její styl psaní i příběh, což jsem si později potvrdila i u souboru tří povídek Lips Touch: Three Times. Snílka Neznámého jsem proto vyhlížela opravdu netrpělivě, zvlášť když je hlavní postavou knihovník…

Lazlo je sirotek a jako takový dostal příjmení Neznámý. Vyrostl s mnichy v klášteře, ale stačila jediná pochůzka do knihovny a z mladého mnicha se stal knihovník s nosem věčně zabořeným do knihy, což mu vysloužilo přezdívku Snílek. A ze všeho nejvíc ho láká legendární město Pláč, o němž se vyprávějí fantastické příběhy, ale celých dvě stě let o něm ani jeho obyvatelích nikdo neslyšel nic nového. Jenže sen si vybírá snílka, a tak Lazlo jednoho dne dostane příležitost zvednout oči od knihy a upřít je k obzoru, za nímž se skrývá Pláč…

úterý 4. září 2018

Chimamanda Ngozi Adichie – Amerikána | Kdo je teda rasista?


Amerikánu už od svého vydání před více než rokem provází pověst skvělé knihy zabývající se závažnými tématy. Navíc ji napsala autorka textu We Should All Be Feminists (od té doby vyšlo jako Feminismus je pro každého), což bylo pro mě víc než dobré doporučení. A tak jsem se do té více než pětisetstránkové bichle pustila, zvědavá, kam to povede. 

Autorka pochází z Nigérie a žije střídavě tam a ve Spojených státech, takže předpokládám, že píše z vlastní zkušenosti. Amerikána začíná ve chvíli, kdy se hlavní hrdinka Ifemelu rozhodne opustit svůj zavedený život v USA a vrátit se do rodné Nigérie. Postupně se pak čtenář seznamuje s jejím příběhem a s její láskou Obinzem, kterého kvůli Americe kdysi opustila. V jádru vyprávění stojí konflikt identity a rasová otázka: zatímco v Nigérii byla Ifemelu prostě Ifemelu, v Americe je z ní najednou černoška. Teprve v zemi, která se tak vehementně snaží dokázat, že rasa už není problém, že jsou všichni stejní, vidí Ifemelu, jak moc to není pravda. Začne o tom psát blogové příspěvky a získá velkou popularitu, a přece se po třinácti letech odhodlá vrátit zpátky do Nigérie, kde už najednou také není stejná jako všichni ostatní, protože žila v Americe. Problém tady už není rasa, ale odlišná životní zkušenost. Taková panta rhei, nevstoupíš dvakrát do stejné řeky...