úterý 4. září 2018

Chimamanda Ngozi Adichie – Amerikána | Kdo je teda rasista?


Amerikánu už od svého vydání před více než rokem provází pověst skvělé knihy zabývající se závažnými tématy. Navíc ji napsala autorka textu We Should All Be Feminists (od té doby vyšlo jako Feminismus je pro každého), což bylo pro mě víc než dobré doporučení. A tak jsem se do té více než pětisetstránkové bichle pustila, zvědavá, kam to povede. 

Autorka pochází z Nigérie a žije střídavě tam a ve Spojených státech, takže předpokládám, že píše z vlastní zkušenosti. Amerikána začíná ve chvíli, kdy se hlavní hrdinka Ifemelu rozhodne opustit svůj zavedený život v USA a vrátit se do rodné Nigérie. Postupně se pak čtenář seznamuje s jejím příběhem a s její láskou Obinzem, kterého kvůli Americe kdysi opustila. V jádru vyprávění stojí konflikt identity a rasová otázka: zatímco v Nigérii byla Ifemelu prostě Ifemelu, v Americe je z ní najednou černoška. Teprve v zemi, která se tak vehementně snaží dokázat, že rasa už není problém, že jsou všichni stejní, vidí Ifemelu, jak moc to není pravda. Začne o tom psát blogové příspěvky a získá velkou popularitu, a přece se po třinácti letech odhodlá vrátit zpátky do Nigérie, kde už najednou také není stejná jako všichni ostatní, protože žila v Americe. Problém tady už není rasa, ale odlišná životní zkušenost. Taková panta rhei, nevstoupíš dvakrát do stejné řeky...

 
Amerikána mě opravdu velice zaujala. Vlastně jsem nikdy nečetla knihu, která by se natolik zabývala Afrikou, ale i rasová otázka byla podána pro mě unikátním způsobem. Zvlášť prostředek byl vynikající. Některé až provokativní úvahy se mi opravdu dostaly pod kůži, a ani bych neřekla, že na to autorka moc tlačí, spíš na těch stovkách stránek postupně skládá vizi, kterou chce vyvolat. Slabší jsou za mě začátek a konec. Hlavně ten konec mě něčím příšerně rozzlobil, protože tohle v knihách i v životě nesnáším… nechci spoilerovat, ale vlastně mi to z té knihy zkazilo dojem. Škoda. Ale určitě vás neodrazuju od toho, abyste knize dali šanci a udělali si vlastní názor. Rozhodně má potenciál otevřít oči.

Z angličtiny přeložil Petr Štádler. Vydalo nakladatelství Host v roce 2017.

1 komentář:

  1. O téhle knížce jsem už slyšela a četla jsem na ni různé názory, ale dominují takové ty "Ať je to kniha jaká chce, doporučuji, protože vám určitě něco dá". Tak to je fajn. Někdy bych si ji ráda přečetla. :)

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)