středa 19. září 2018

Laini Taylor – Snílek Neznámý | Podivno a jeho noční můry


O Laini Taylorové bylo u nás hodně slyšet, když svůj román Dcera kostí a dýmu částečně zasadila do Prahy – a vytvořila z ní město, které bylo trochu moc tajemné a liduprázdné (kdo sežral všechny turisty?) a zároveň až příliš turisticky stereotypní. Přesto mě bavil její styl psaní i příběh, což jsem si později potvrdila i u souboru tří povídek Lips Touch: Three Times. Snílka Neznámého jsem proto vyhlížela opravdu netrpělivě, zvlášť když je hlavní postavou knihovník…

Lazlo je sirotek a jako takový dostal příjmení Neznámý. Vyrostl s mnichy v klášteře, ale stačila jediná pochůzka do knihovny a z mladého mnicha se stal knihovník s nosem věčně zabořeným do knihy, což mu vysloužilo přezdívku Snílek. A ze všeho nejvíc ho láká legendární město Pláč, o němž se vyprávějí fantastické příběhy, ale celých dvě stě let o něm ani jeho obyvatelích nikdo neslyšel nic nového. Jenže sen si vybírá snílka, a tak Lazlo jednoho dne dostane příležitost zvednout oči od knihy a upřít je k obzoru, za nímž se skrývá Pláč…

Knihy Laini Taylorové táhnou dvě věci: poetický styl psaní a bezbřehá fantazie, z níž ty svoje příběhy tahá. Samotná anotace prozrazuje jen velmi málo z mnoha, které se skrývá pod snově modrou obálkou. Hlavně první polovině se dařilo neustále mě překvapovat, co pár kapitol nějaké nové, skutečně nečekané odhalení. Hlavní tajemství knihy jsem bohužel uhádla už v polovině, ale naprosto zjevné není a ve stínu ostatních předností to Snílkovi ráda odpustím. Fantasy knihy by měly stát na silné zápletce a Snílek má tuhle základnu velice pevnou.

Úplně nejlepší je fikční svět, v němž se příběh odehrává. Na Dceři kostí a dýmů mi vadila právě ta nepravděpodobnost místa, které tak dobře znám. Pro Snílka ovšem autorka zvolila zcela smyšlené místo, tudíž jsem si mohla naplno užít úchvatné scenérie, zvláštní tvory a tajuplná místa. To vše popsané krásným poetickým jazykem, který se k příběhu o milovníku příběhů vyloženě hodí, a který se překladatelce Adéle Špínové velmi dobře povedl převést do češtiny.

Jedinou slabinou knihy je za mě milostná linka, která je zbytečně přebujelá. Co začínalo jako milý vztah mezi dvěma podivíny, se až moc rychle zvrhlo v převelkou osudovou lásku. Mně romantika v knihách nevadí, ale nedokážu vystát řeči o trhání srdcí, když se znají jen pár dní. S milostnými příběhy ve tvorbě Laini Taylorové se to má jako s oním podivnem a tajuplnem v Praze: v malé dávce to dokresluje atmosféru, ve velkém ji přehluší.

I přes drobné výtky, které jsem zde nastínila, jsem si čtení Snílka Neznámého opravdu užila a rozhodně patří k nejlepším knihám, jež jsem letos doposud přečetla, takže budu netrpělivě vyhlížet den, kdy vyjde Múza nočních můr.


Laini Taylorová: Snílek Neznámý. Přeložila Adéla Špínová. CooBoo, 488 stran.

Děkuji nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního výtisku!

3 komentáře:

  1. Taky mi v knížkách vadí ta osudová romantika a zlomená srdce po krátkém vztahu, ale zase si říkám, že to do jisté míry chápu. Koneckonců já jsem s přítelem přes dva roky a stejně se mi rodiče a prarodiče smějí, že nevím, co je to dlouhodobý vztah. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono je krátký vztah (2 roky! gratuluju!) a krátký vztah (před týdnem jsme se potkali, ale už vím, že život bez tebe nemá smysl). :D

      Vymazat
  2. tak to asi nebude pro me :-) ty romanticke casti by me nebavily :-D

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)