sobota 29. prosince 2018

Courtney Summers – Sadie | Už žádné další mrtvé holky


Holky se ztrácejí v jednom kuse. Těmito slovy reaguje West McCray, moderátor z New Yorku, když se dozví o pohřešované Sadie. Sadie je devatenáctiletá holka z Colorada, otce nikdy nepoznala, matka feťačka už před pár lety zmizela – a její mladší sestřičku Mattie, jediné světlo Sadiina života, loni někdo zavraždil. Smutný příběh, ale takových je spousta. Jasně, byla to hrůza, ale žijeme ve světě, kde není o hrůzy nouze. Kvůli všem se zastavit nemůžete. Přesto se West nakonec rozhodne vyslyšet prosbu Sadiiny náhradní babičky May Beth a začne Sadie hledat – a svoje hledání dokumentuje ve vlastním podcastu. To ale ještě netuší, do čeho se to pouští… na tohle se totiž nedá připravit.

Sadie od Courtney Summersové je román, jaký jste ještě neviděli. Polovinu tvoří přepis Westova podcastu, který se střídá s vyprávěním samotné Sadie, o pár měsíců dřív. Jedna z věcí, které se mi na knize tolik líbily, je to, že chudák West skoro až do konce nemá ponětí, co se stalo, ale Sadie vám to v náznacích prozradí skoro hned. Sadie ví, kdo její sestru zabil, a vydává se vraha zabít. Umím si představit, že většina spisovatelů by se z toho (a z toho dalšího) pokusila udělat převratné odhalení, uprostřed či na konci, ale autorka si to odbude velice rychle, takže se může soustředit spoustu lepších témat. A PŘESTO kniha není ani v nejmenším nudná a prosta napětí, jenom vám všechno nenaservíruje způsobem, kdy lapáte po dechu, ale spíš nabíráte příšernou, děsivou jistotu, že se stalo to a to.


A pak už sledujete Sadie na její zoufalé pouti za spravedlností. Sadie není milá, o nějakém ztotožnění se čtenářem nemůže být ani řeč (a budete rádi, to mi věřte), ale to jí nikdo nemůže vyčítat. Sadie je rozbitá a s přibývajícími stránkami je to horší a horší, v podstatě drží pohromadě jen ohromnou silou vůle. A vám se chce křičet, ať to nedělá, ať na sebe dává pozor, ať požádá o pomoc… Ale má vůbec koho? Celkem brzo jsem si uvědomila, že mi nikdy moc nezáleží na tom, o koho jde. Že aspoň trochu miluju každého, kdo mě poslouchá. Sadiin příběh je dobrý, ale opravdu špičkový je Westův podcast. Když se West vydá Sadie najít, dostane se mu té výsady, že Sadie prostřednictvím vyprávění jiných postupně poznává. Sadie mu tak uštědří důležitou lekci: holky se možná ztrácejí v jednom kuse, ale každá taková holka je člověk, člověk s vlastním příběhem. A nikdy to není jen tak. Lidi byste neměli podceňovat.

Jsem nebezpečná. Mám nůž, ujišťuje se Sadie a pak o tom sama pochybuje. Když jsem začala překládat, na rozdíl od Westa jsem moc dobře věděla, do čeho jdu, i tak mám teď po posledním týdnu pocit, že mě někdo praštil po hlavě. (Existuje nějaká terapie pro traumatizované překladatele? A mohla bych ji vidět?) Navíc jsem se začala čím dál víc obávat, že mi tu každou chvíli zaťuká policie, cože si to na tom internetu vyhledávám za hrůzy, protože jsem za ty dva měsíce progooglila všechno možný i nemožný. Nože, drogy, prostitutky… to vše a ještě více, račte přistoupit, dámy a pánové! A ten slang! Miluju Urban Dictionary a Šmírbuch, fakt miluju. A v mezičase jsem se naučila koktat. Tvrdil někdy někdo, že je překlad nuda?
 

Za ty hodiny, které jsem se Sadie, Westem a dalšími strávila, mi tak neuvěřitelně přirostli k srdci. Chtěla bych, aby si tu knihu přečetli všichni. Chci všem poskytnout tu výsadu, že Sadie poznají, jako jsem ji mohla poznat já. Podle mě by stejně tak dobře mohla projít jako ten nejnapínavější psychologický thriller, jako společenský román pro dospělé i jako young adult (jenom asi tak 15+, přinejmenším).

Sadie je prostě výborná. Bezpochyby nejlepší kniha letošního roku. Navíc je z těch vzácných děl, které jsou dobré jak literárně, tak čtenářsky (stačí se podívat na hodnocení na Goodreads; v Goodreads Choice Award byla druhá; mezi recenzemi je naprostá převaha pětihvězdiček, a když už někdo dá tři, přiznává, že je to proto, že je ta kniha sice dobrá, ale prostě hrůzná – k žádnému vyloženě negativnímu názoru jsem se doposud neprokousala). A jestli Sadie nedostane aspoň Printz Honor, tak budu velice překvapená. Tohle si musíte přečíst.

Třináct let. To je dlouhá doba a já jsem si ji prožila.
Třináct, Mattie.
Udržela jsem tě naživu třináct let.
Každé ráno jsem ji budila, připravovala jsem jí jídlo, vodila jsem ji na autobus do školy, po výuce jsem na ni čekala na zastávce, sdírala jsem si kůži z těla, jen abych nás udržela nad vodou, a když to tady takhle všechno předestírám, netuším, jak jsem to dokázala. Nevím, kde byste pod tím vším našli moje tělo. A je mi to jedno. Kdybych musela, udělala bych to zas a znova, navěky věků.
Nevím, proč to není dost, aby mi ji to vrátilo.

2 komentáře:

  1. Stále si vravím, že to nepotrebujem čítať, lebo to bude ťažké a smutné a ty potom napíšeš takúto super a lákavú recenziu! To už čo mám robiť. :D

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)