úterý 11. prosince 2018

Marie Lu – Warcross | I na pravopisu záleží

Warcross byl young adult literární událostí letošního podzimu. Všichni to chválili a opěvovali. Takže jsem se přirozeně těšila až běda.

Emika Chenová je na dně. Na dveře bytu jí klepe majitel a dožaduje se zaplacení nájemného, jinak si Emika může sbalit své saky paky. Emika je ovšem taky skvělá hackerka, a tak se jí při zahajovacím ceremoniálu warcrossového šampionátu, který sleduje celá planeta, podaří nabourat do systému, jenže už se jí nepovede nenechat přistihnout. Pak ale od samotného Hidea Tanaky, tvůrce Warcrossu, dostane nabídku, která se neodmítá: odjet do Tokia, naoko se jako hráčka zúčastnit šampionátu, ale ve skutečnosti hledat tajemného Zera, jemuž se nějak ve Warcrossu daří dělat neplechu…

Marii Lu se při psaní Warcrossu fakt povedlo uhodit hřebíček na hlavičku. Vydala ho totiž v době, kdy celý svět šílel z filmové adaptace a knižní předlohy Ready Player One, která se Warcrossu v lecčems podobá. RPO je sice trochu víc postapokalyptický a zároveň osmdesátkově laděný, ale virtuální světy a hry zůstávají i ve Warcrossu, stejně jako hlavní postava, která do tohohle světa spadne prakticky odnikud a přes noc se stane známou celebritou. Čtenáři chtěli něco v podobném duchu a v tu dobu tu byl Warcross, kdy stačilo jen mrknout na tu barevnou obálku, a hned jste se chtěli pustit do čtení.

Od autorky jsem už kdysi četla první díl její série Legenda, ale přiznám se, že po těch letech už si ji moc nepamatuju, jen že jsem z ní zas tak odvařená nebyla. Od té doby se ale vypsala a Warcross je přesně tak čtivý a napínavý, jak vám všichni tvrdí. Už jsem slyšela hodně lidí, kteří měli padoucha prokouknutého už od začátku, ale já musím přiznat, že mě autorka vodila za nos a podezírala jsem někoho úplně jiného. Tím spíš mě pak na konci zaujalo takové morální dilema, které otevírá zápletku do dalšího dílu, a docela by mě bavilo, kdyby se o tom nějak polemizovalo, ale obávám se, že už tuším, kudy se to bude ubírat.

Nakonec mi Warcross přišel jako fajn oddechovka, v rámci young adult dystopií prima. Bohužel kniha strádá na jiné frontě, a to je redakční úprava. V té knize je dobrých několik set překlepů a pravopisných chyb (bez nadsázky) a já jsem si kvůli tomu čtení vůbec, ale vůbec nedokázala užít, protože mě skoro na každé stránce vyrušila aspoň jedna chyba. Za pár chybiček v knize nikomu hlavu trhat nebudu, dobře vím, jak snadno se něco přehlédne, ale to, co předvedl Warcross, se za přijatelných pár chybiček dá považovat jen stěží. Knihu vám můžu s čistým svědomím doporučit jako fajn oddechovku, ale každý musí zvážit, jestli mu při čtení sejde nejen na příběhu, ale i na češtině. Mně jo.

Děkuji nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního výtisku.

Marie Lu: Warcross. Přeložila Petra Miketová. CooBoo, 2018, 320 stran.

3 komentáře:

  1. Taky si nedokážu čtení úplně vychutnat, když mě tam pořád "ruší" nějaké chyby. I proto mě pak mrzí, když čtu nějakou svou oblíbenou knihu ve vydání, v němž ty chyby (nebo jen prostě divné překlady) jsou.

    OdpovědětVymazat
  2. Chyby a překlepy nemám ráda. Při čtení přímo trpím. Takže se tomu pěkně vyhnu...

    OdpovědětVymazat
  3. Ja som teraz čítala autorkinu prvú trilógiu, Legendu Republiky a tiež tam bolo plno gramatických chýb. Väčšinou chýbala priama reč,no nejako som to nekomentovala, lebo som si myslela, že za to môže prekladateľ. Ale teraz pozerám a už to začína byť divné, lebo sú to odlišné knihy, v odlišnom jazyku (čítala som ju v slovenčine), takže neviem. Ešte k tomu je medzi nimi asi osem rokov.

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)